Studie: prachová clona po dopadu asteroidu Zemi po dopadu nejprve rozžhavila, až poté ochladila

Nová studie amerických vědců přináší zásadní posun v chápání toho, jak přesně před 66 miliony let vyhynuli dinosauři a s nimi asi 75 procent všech tehdejších živočišných a rostlinných druhů na Zemi. Výzkumníci z Purdue University a University of Colorado v Boulderu tvrdí, že asteroid, který dopadl do oblasti dnešního Chicxulubu v Mexiku, nezabíjel jen samotným nárazem. Podle nových výpočtů byla stejně smrtící, ne-li smrtelnější, prachová clona, kterou dopad vyvolal a která planetu doslova uvařila.

Studie, kterou vedl Brandon Johnson a která vyšla 28. července 2026 v odborném časopise Journal of Geophysical Research: Biogeosciences, popisuje dopad tělesa o síle odpovídající uvolnění energie řádu 10 na 23 joulů. Náraz po sobě zanechal kráter o průměru 180 až 200 kilometrů a vyvolal řetězec katastrofických jevů, které podle autorů probíhaly v extrémně krátkém čase.

„Jsme v oblasti, kde bychom mohli v podstatě vyhladit všechno během první hodiny nebo dvou,“ uvedl Johnson k rychlosti, jakou se ničivé účinky dopadu šířily planetou.

Podle nového modelu vymrštil asteroid do atmosféry obrovské množství prachu a horninového materiálu, který zahalil oblohu a zablokoval sluneční světlo. Dosavadní teorie se soustředily hlavně na dlouhodobé ochlazení planety způsobené právě touto clonou, které mělo vést k odumírání rostlin a následně celého potravního řetězce. Nová studie ale ukazuje, že prach měl i opačný, bezprostřední efekt – přispěl k prudkému nárůstu teploty na povrchu Země a vyvolal rozsáhlé lesní požáry po celé planetě.

Kombinace extrémního tepla a masivních požárů se podle výzkumníků stala jedním z hlavních faktorů, které vedly k vyhynutí suchozemských druhů. Zatímco dřívější představy o „nukleární zimě“ po dopadu asteroidu předpokládaly postupné ochlazování v řádu měsíců až let, nová data naznačují, že první fáze katastrofy byla naopak extrémně horká a rychlá, a teprve poté přišlo dlouhodobé ochlazení způsobené zablokováním slunečního záření.

Vědci z Purdue University a University of Colorado Boulder svůj model založili na kombinaci geologických dat z kráteru Chicxulub a fyzikálních simulací šíření prachu a energie v atmosféře po dopadu tělesa. Výsledky podle nich lépe vysvětlují, proč vymírání proběhlo tak rychle a proč postihlo tak širokou škálu druhů napříč ekosystémy, od suchozemských obratlovců až po rostliny.

Výzkumný tým zdůrazňuje, že jejich zjištění nemění základní fakt, že za vyhynutím dinosaurů stál dopad asteroidu do oblasti dnešního Mexického zálivu. Mění ale pohled na to, jaké konkrétní mechanismy zabíjely život na Zemi v hodinách a dnech po srážce. Zatímco samotný náraz způsobil devastaci v bezprostředním okolí kráteru, prachová clona měla podle nové studie globální dosah a byla klíčovým faktorem masového vymírání na celé planetě.

Práce týmu vedeného Brandonem Johnsonem tak doplňuje desítky let trvající výzkum takzvané hranice K-Pg, geologického rozhraní, které odděluje období s dinosaury od doby po jejich vyhynutí. Přestože samotná hypotéza o asteroidu jako příčině vymírání je vědecky přijímána už od 80. let minulého století, detaily o tom, j