NASA chystá dalekohled Romana k hledání exoplanet pomocí mikročočkování

NASA se v posledních letech soustředí na přípravu vesmírného dalekohledu Nancy Grace Roman Space Telescope, který má podle plánu agentury rozšířit poznatky o vesmíru nad rámec toho, co dosud přinesly dalekohledy Hubble a James Webb. Zatímco Webbův dalekohled se zaměřuje na detailní pozorování jednotlivých objektů, Romanův teleskop má díky mimořádně širokému zornému poli snímat mnohem rozsáhlejší oblasti oblohy najednou. To by mělo vědcům umožnit sledovat statisíce až miliony hvězd a galaxií v jediném záběru a vytvářet tak rozsáhlé mapy vesmíru, včetně podrobnějšího pohledu na strukturu naší domovské galaxie, Mléčné dráhy.

Jedním z hlavních cílů mise je hledání a studium exoplanet, tedy planet obíhajících kolem jiných hvězd než Slunce. Dalekohled by měl využívat metodu mikročočkování, při níž gravitační pole hvězdy v popředí na okamžik zesílí světlo vzdálenější hvězdy v pozadí, pokud se mezi nimi nachází planeta. Tato technika umožňuje objevovat i planety, které se nacházejí dál od svých hvězd a jsou jinými metodami jen obtížně zjistitelné. Vědci očekávají, že díky tomu vznikne mnohem úplnější obraz o tom, jak jsou planetární soustavy v Mléčné dráze běžné a jak se liší od té naší.

Kromě vzdálenějších objektů se NASA dlouhodobě věnuje i jevům mnohem bližším Zemi, konkrétně slunečním bouřím a jejich dopadům na naši planetu. Sluneční bouře vznikají při výronech hmoty z koróny Slunce a mohou ovlivnit jak technologickou infrastrukturu, tak vzhled noční oblohy. Nabité částice unášené slunečním větrem interagují se zemskou atmosférou a magnetickým polem, což vede ke vzniku polárních září, aurory, které jsou při silnějších bouřích pozorovatelné i v zeměpisných šířkách, kde se běžně neukazují.

Pozorování hvězd, planet a atmosférických jevů, jako jsou aurory, patří mezi oblasti, které veřejnost sleduje s velkým zájmem, protože jde o jedny z mála vesmírných jevů viditelných pouhým okem ze Země. Zatímco silné sluneční bouře mohou způsobit výpadky družicové komunikace, narušení navigačních systémů nebo problémy v elektrických sítích, pro pozorovatele noční oblohy představují zároveň příležitost vidět barevné světelné hry na obloze, které jsou jinak vyhrazeny především polárním oblastem.

NASA dlouhodobě monitoruje sluneční aktivitu pomocí sítě družic a pozemních observatoří, aby dokázala včas varovat před případnými dopady silnějších erupcí na technologickou infrastrukturu na Zemi i na posádky vesmírných misí. Predikce sluneční aktivity je důležitá i pro plánování budoucích letů k Měsíci a Marsu, protože astronauti mimo ochranné magnetické pole Země jsou vůči záření ze slunečních bouří citlivější.

Nancy Grace Roman Space Telescope, pojmenovaný po první hlavní astronomce NASA, by měl podle současných plánů agentury výrazně přispět i k pochopení temné energie a temné hmoty, tedy jevů, které ovlivňují rozpínání vesmíru, ale dosud se je nepodařilo přímo pozorovat. Díky širokému zornému poli bude dalekohled schopen sledovat velké množství galaxií současně a zkoumat, jak se jejich rozložení v průběhu času mění. To by mělo vědcům pomoci lépe pochopit, jak vesmír jako celek funguje a jak se bude dál vyvíjet.

Zároveň se očekává, že data z dalekohledu budou využívána nejen profesionálními astronomy, ale že budou volně dostupná i širší vědecké komunitě, podobně jako je tomu u dalších velkých misí NASA. Otevřený přístup k datům by měl urychlit objevy v oblasti studia Mléčné dráhy, exoplanet i vzdálenějších galaxií.

Spojení pozorování vzdáleného vesmíru s výzkumem jevů odehrávajících se přímo u Země, jako jsou sluneční bouře a polární záře, ukazuje, že NASA se dlouhodobě věnuje jak otázkám týkajícím se vzniku a struktury vesmíru, tak praktickým dopadům vesmírného počasí na život na Zemi. Obě oblasti výzkumu se navzájem doplňují a přispívají k širšímu pochopení místa, které naše planeta i celá sluneční soustava zaujímají v rámci Mléčné dráhy.