Stanfordská encyklopedie filozofie aktualizovala heslo o procesním teismu

Encyklopedie filozofie Stanford (Stanford Encyclopedia of Philosophy) zveřejnila 28. srpna 2026 podstatnou revizi hesla věnovaného procesnímu teismu, filozoficko-teologickému směru, který se vymezuje vůči tradičním představám o Bohu. Heslo bylo poprvé publikováno již 29. července 2004, letošní aktualizace ale odráží pokračující diskuse v oboru filozofie náboženství.

Procesní teismus stojí na myšlence, že Boží podstata je plně zapojena do časových procesů a je jimi ovlivněna. Tento pohled se zásadně liší od klasického teismu, který Boha chápe jako věčnou, neměnnou a neovlivnitelnou bytost, stojící mimo tok času a nezasaženou událostmi ve světě. Procesní myslitelé naopak tvrdí, že Bůh se vyvíjí spolu se světem, reaguje na dění v něm a je s ním v neustálém vzájemném vztahu.

Kořeny tohoto směru sahají k procesní filozofii, tedy filozofickému proudu, který klade důraz na změnu, dynamiku a plynutí času jako na základní rysy reality, na rozdíl od statických a neměnných substancí, jak je chápala tradiční metafyzika. Zakladatelskou postavou je britský matematik a filozof Alfred North Whitehead (1861–1947), jehož díla Science and the Modern World (1925) a zejména Process and Reality (1929) položila teoretické základy celého směru. Whitehead v nich rozvinul pojetí reality jako sítě vzájemně provázaných procesů a událostí, v níž má i božská entita svou dynamickou a proměnlivou stránku.

Po Whiteheadovi se hlavním obhájcem a systematizátorem procesního teismu stal americký filozof Charles Hartshorne (1897–2000), který tento směr rozvíjel zejména od 40. let 20. století. Hartshorne dále propracoval myšlenku Boha jako bytosti, jež je sice v jistých ohledech neměnná (například ve své dobrotě či existenci), avšak zároveň je hluboce zapojena do dění světa a jeho proměnlivosti. Významným příspěvkem k oboru je jeho antologie Philosophers Speak of God z roku 1953, znovu vydaná v roce 2000, která mapuje různé koncepce Boha napříč filozofickou tradicí a dává je do souvislosti s procesním myšlením.

Mezi filozofy, kteří ovlivnili nebo se blíží myšlenkovým základům procesního teismu, encyklopedie uvádí Charlese Sanderse Peirce, Williama Jamese, Henriho Bergsona, Martina Bubera, Edgara Sheffielda Brightmana a Pierra Teilharda de Chardin. Tito myslitelé se v různé míře zabývali tématy změny, dynamiky bytí a vztahu mezi časem a božskou realitou, čímž přispěli k širšímu intelektuálnímu kontextu, z něhož procesní teismus vychází.

Revidované heslo cituje také současného filozofa Andrewa Davise, který ilustruje širší kosmologické důsledky procesního myšlení provokativní úvahou: „Pokud existuje alespoň jedna živá perspektiva jinde v kosmu... pak jsme mimozemšťané dělající mimozemskou metafyziku“. Tento výrok naznačuje, že procesní teismus se nesnaží vytvářet výlučně lidský nebo pozemský pohled na realitu a božství, ale usiluje o perspektivu, která by mohla platit univerzálně, napříč případnými formami vědomí ve vesmíru.

Jedním z klíčových argumentů zastánců procesního teismu je etická kritika tradičních koncepcí Boha. Procesní teisté odmítají představu božstva s pochybným morálním charakterem, tedy takového pojetí, v němž by Bůh byl odpovědný za zlo ve světě způsobem, který by byl morálně problematický, aniž by se sám na dění nijak aktivně a citlivě podílel. Tím, že je Bůh v procesním pojetí ovlivňován světem a reaguje na utrpení a změnu, nabízí tento směr alternativní odpověď na tradiční teologické problémy, jako je otázka zla.

Aktualizace hesla ve Stanfordské encyklopedii filozofie potvrzuje, že procesní teismus zůstává i v roce 2026 živým a diskutovaným tématem v rámci filozofie náboženství, které nadále přitahuje pozornost akademiků zabývajících se vztahem mezi metafyzikou, teologií a otázkami času a změny.