Studie: Lesy neprodukují jen kyslík, ale i sloučeniny ovlivňující kvalitu vzduchu

Lesy odedávna platí za spojence v boji proti změně klimatu – pohlcují oxid uhličitý, ochlazují okolí a jsou zdrojem kyslíku. Nová studie, kterou 18. září 2026 popsal autor Dennis Clark, ale upozorňuje na méně známou stránku jejich vlivu na atmosféru: stromy zároveň vypouštějí obrovské množství chemických sloučenin, které mohou ovlivňovat kvalitu vzduchu, tvorbu oblačnosti i samotné klima.

Jde o takzvané biogenní těkavé organické sloučeniny, zkráceně BVOCs. Podle vědců pochází z lesů přibližně 90 procent celosvětové hmotnosti nemetanových těkavých organických sloučenin. Mezi nejvýznamnější patří isopren, monoterpeny a seskviterpeny – látky, které rostliny produkují jako součást svého přirozeného metabolismu, ochrany proti stresu nebo komunikace s okolím.

Množství vypouštěných BVOCs přitom není u všech dřevin stejné. Výzkum ukázal, že isopren vyzařuje 78 procent širokolistých stromů, zatímco u jehličnanů je to jen 48 procent. Tento rozdíl má praktický dopad na to, jak různé typy lesů a městské zeleně ovlivňují místní chemii ovzduší. Zpráva z Kalifornie, která hodnotila více než 260 druhů rostlin, navíc identifikovala několik z nich jako výrazně vysoké emitery těchto sloučenin – informace, která může být klíčová při plánování výsadby stromů ve městech.

Lesy jsou široce považovány za zmírňovače změny klimatu, uvádí studie, dodává však, že realita je komplexnější. BVOCs totiž v atmosféře reagují s dalšími látkami a mohou přispívat ke vzniku přízemního ozonu a jemných částic, tedy ke znečištění ovzduší, které má prokazatelné dopady na lidské zdraví. V husté zástavbě, kde se tyto sloučeniny mísí se znečištěním z dopravy a průmyslu, může tento efekt být obzvlášť výrazný.

Vědci se zaměřili i na velká města jako Los Angeles, Atlanta a Peking, kde interakce mezi vegetací a znečišťujícími látkami z lidské činnosti vytváří specifickou atmosférickou chemii. V těchto lokalitách hraje roli nejen množství zeleně, ale i konkrétní výběr druhů stromů – některé dřeviny totiž mohou v kombinaci se znečištěným vzduchem produkovat více škodlivých sloučenin než jiné.

Kromě vlivu na kvalitu vzduchu mají BVOCs také dopad na tvorbu oblačnosti. Když se tyto sloučeniny v atmosféře přemění na aerosoly, mohou sloužit jako kondenzační jádra pro vodní páru. To ovlivňuje nejen to, jak rychle a kde se oblaka tvoří, ale i jejich jasnost a délku trvání. Tento mechanismus má potenciál působit na lokální i regionální klima způsobem, který se dosud plně nezohledňuje v klimatických modelech.

Zvláště znepokojivé jsou podle vědců projekce do budoucna. Očekává se, že vzestup teploty o 2 až 3 stupně Celsia by mohl zvýšit celkové emise BVOCs o 30 až 45 procent. Vyšší teploty totiž urychlují metabolické procesy v rostlinách, což vede k intenzivnější produkci těchto sloučenin. Vzniká tak potenciální zpětná vazba – teplejší klima zvyšuje emise BVOCs, ty mohou přispívat k tvorbě znečišťujících látek a ovlivňovat oblačnost, což se zpětně promítá do místního i globálního klimatu.

Výzkum se nezaměřuje pouze na hustě zalesněné oblasti mírného pásma, ale bere v úvahu i tropické přírodní biotopy, jako je okolí chrámu Borobudur na indonéské Javě, kde bohatá vegetace rovněž významně přispívá k emisím biogenních sloučenin. Tyto lokality slouží jako příklad toho, jak rozmanité ekosystémy po celém světě generují odlišné chemické signatury, které se následně šíří do atmosféry.

Vědci zdůrazňují, že zjištění neznamenají, že by lesy měly být vnímány jako problém – jejich role v pohlcování uhlíku a podpoře biodiverzity zůstává nezpochybnitelná. Spíše jde o výzvu k přesnějšímu porozumění tomu, jak vegetace a atmosféra spolu interagují, zejména v kontextu postupující urbanizace a plánování městské zeleně. Volba vhodných druhů stromů při výsadbě ve městech by tak mohla pomoci minimalizovat nežádoucí chemické interakce a zároveň zachovat přínosy zeleně pro obyvatele i klima.