Vědci zkoumají dvě dochované lebky doda, aby odhalili jeho smysly

Na světě se dosud dochovaly pouze dvě kompletní lebky vyhynulého ptáka doda, a právě ony se dnes staly předmětem mezinárodního vědeckého zájmu. Jeden exemplář opatruje Přírodovědné muzeum Dánska, druhý je uložen v Přírodovědném muzeu Oxfordské univerzity. Kodaňský vzorek přitom leží v muzejních sbírkách již po staletí a patří k nejcennějším dokladům existence tohoto legendárního ptáka, který kdysi obýval ostrov Mauricius a byl vyhuben na konci 17. století poté, co se na ostrov dostali evropští námořníci a s nimi i invazivní druhy zvířat.

Mezinárodní výzkumný týym vedený vědci z Univerzity Lethbridge v Kanadě se nyní rozhodl využít unikátní příležitost, kterou tyto dvě dochované lebky nabízejí, a zaměřit se na otázku, jak dodo vlastně vnímal svět kolem sebe. Cílem studie je pochopit smyslové schopnosti tohoto vyhynulého ptáka – tedy jak fungoval jeho zrak, čich či sluch a jakým způsobem se orientoval ve svém přirozeném prostředí na Mauriciu.

Vzhledem k tomu, že dodo je již více než tři století vyhynulý a nelze jej tedy pozorovat v přírodě ani studovat na živých jedincích, jsou vědci odkázáni na analýzu dochovaných kosterních pozůstatků. Právě fakt, že existují jen dvě kompletní lebky doda na celém světě, dělá z probíhajícího výzkumu vzácnou a jedinečnou příležitost k odhalení detailů o smyslovém vnímání tohoto ptáka, které by jinak zůstaly navždy skryté.

Dodo, vědecky známý jako Raphus cucullatus, se stal jedním z nejznámějších symbolů vyhynutí způsobeného člověkem. Nelétavý pták, který dosahoval výšky kolem jednoho metru, žil izolovaně na ostrově Mauricius v Indickém oceánu po tisíciletí bez přítomnosti přirozených predátorů. Tato izolace vedla k tomu, že dodo ztratil schopnost létat a nevyvinul si žádné obranné mechanismy proti nebezpečí, které představovali lidé a zvířata, jež s sebou na ostrov přivezli – krysy, prasata a opice, které likvidovaly vejce a mláďata v hnízdech na zemi.

Rychlé vyhynutí doda, k němuž došlo v řádu desetiletí po objevení ostrova Evropany, z něj učinilo jeden z prvních dobře zdokumentovaných případů vyhynutí druhu způsobeného přímo lidskou činností. Přesto se o skutečné biologii a chování tohoto ptáka ví poměrně málo, protože po něm zůstalo jen omezené množství fyzických pozůstatků a písemné záznamy současníků byly často nepřesné nebo zkreslené.

Výzkumníci z Lethbridge se nyní snaží tuto mezeru ve znalostech zaplnit pomocí moderních vědeckých metod, které umožňují analyzovat strukturu kostí a lebečních dutin s mnohem větší přesností, než bylo možné dříve. Studium tvaru a velikosti očních důlků, uspořádání nervových kanálků v lebce nebo struktury vnitřního ucha může vědcům napovědět, jaké smysly hrály v životě doda klíčovou roli a jak se pták spoléhal na zrak, čich nebo sluch při vyhledávání potravy či vnímání okolního prostředí.

Podobné výzkumy vyhynulých druhů mají význam nejen pro poznání konkrétního zvířete, ale i pro pochopení širších evolučních procesů a toho, jak se živočichové adaptují na specifické podmínky ostrovních ekosystémů bez přítomnosti predátorů. Dodo je v tomto ohledu často citovaným příkladem, protože jeho osud dobře ilustruje, jak zranitelné mohou být druhy, které se vyvíjely izolovaně po dlouhou dobu a najednou se setkají s novými hrozbami.

Skutečnost, že se ke studiu smyslového vnímání doda využívají právě tyto dvě jedinečné lebky, zdůrazňuje i význam muzejních sbírek pro moderní vědu. Bez pečlivého uchovávání vzorků po staletí by podobný výzkum nebyl vůbec možný, a to i s ohledem na dnešní technologické možnosti, které umožňují získat z historických exemplářů zcela nové informace, jež nebyly dostupné v době, kdy byly lebky do sbírek zařazeny.

Výsledky mezinárodní studie by tak mohly přinést nový pohled na jednoho z nejznámějších vyhynulých ptáků v historii a přispět k lepšímu pochopení toho, jak fungoval svět v jeho očích – doslova i obrazně.