V Tanzanii popsali nový druh dicynodonta z rodu Dinodontosaurus

Tým paleontologů popsal nový druh dicynodonta, který žil v období triasu na území dnešní Tanzanie. Zvíře pojmenované Dinodontosaurus isiyavamanda představuje první potvrzený nález rodu Dinodontosaurus mimo Jižní Ameriku, kde byl dosud znám pouze z Brazílie a Argentiny.

Fosilie pocházejí z lokality Manda Beds v jihozápadní Tanzanii, jednoho z významných nalezišť triasové fauny na africkém kontinentu. Kosterní pozůstatky nebyly objeveny najednou – část materiálu byla vykopána už v roce 1963, další fosilie pak přibyly v roce 2012. Teprve podrobná analýza obou souborů umožnila rozpoznat, že jde o dosud nepopsaný druh.

Dicynodonti byli skupinou synapsidů, tedy zvířat blíže příbuzných savcům než plazům, a v triasu patřili k nejrozšířenějším rostlinožravcům na Zemi. Vyznačovali se bezzubou tlamou s rohovinovým zobákem a u některých druhů také dvojicí výrazných klů. Dinodontosaurus isiyavamanda žil přibližně před 240 miliony let a řadí se mezi větší zástupce této skupiny.

Popis nového druhu vypracoval tým vedený Hady Georgem, doktorandem na University of Bristol. Výzkumníci při analýze fosilií využili moderní zobrazovací techniky, konkrétně CT skenování a 3D povrchové snímání, díky nimž mohli detailně prozkoumat stavbu lebky a čelisti zvířete, aniž by museli fosilie mechanicky preparovat či poškozovat. Tento přístup umožnil srovnat africký exemplář s jihoamerickými zástupci rodu Dinodontosaurus a potvrdit, že jde skutečně o odlišný druh, nikoli o variantu již popsaných jihoamerických forem.

Objev má význam nejen pro poznání samotného zvířete, ale i pro pochopení geografického rozšíření triasové fauny. Přítomnost rodu Dinodontosaurus jak v Jižní Americe, tak ve východní Africe naznačuje, že tato zvířata byla během triasu rozšířena na rozsáhlém území superkontinentu Pangea, respektive jeho jižní části Gondwany, mnohem šířeji, než se dosud předpokládalo.

Výzkum zároveň přinesl nové poznatky o stáří samotné lokality Manda Beds. Podle autorů studie jsou tyto vrstvy pravděpodobně mladší, než se dříve soudilo. Nové odhady datování posouvají stáří naleziště do rozmezí pozdního ladinu, tedy zhruba před 242 až 237 miliony let, až po karn, který trval přibližně od 237 do 227 milionů let. Toto zpřesnění má význam pro celkovou interpretaci vývoje triasových ekosystémů v této oblasti Afriky a pro srovnání s jinými nalezišti stejného stáří jinde ve světě.

Studie s podrobným popisem lebeční a čelistní stavby nového druhu byla publikována v odborném časopise Journal of Vertebrate Palaeontology pod názvem „Craniomandibular osteology of Dinodontosaurus isiyavamanda sp. nov.“ Autorský kolektiv vedl Hady George, práce vyšla v roce 2026.

Nález dokládá, jak důležité je opakované zkoumání starších fosilních sbírek pomocí moderních metod. Materiál shromážděný již v šedesátých letech minulého století čekal desítky let na detailní zpracování, než jej doplnily novější nálezy z počátku 21. století a než technologie umožnily provést analýzu, která vedla k rozpoznání samostatného druhu. Podobný postup – návrat ke starším sbírkám s využitím CT skenování a digitální rekonstrukce – se v poslední době osvědčuje i u dalších skupin pravěkých obratlovců a umožňuje odhalovat druhovou rozmanitost, která zůstávala dlouho skrytá v muzejních depozitářích.

Objev druhu Dinodontosaurus isiyavamanda tak rozšiřuje známý areál výskytu tohoto rodu a přispívá k lepšímu pochopení biogeografie triasových suchozemských ekosystémů na jižní polokouli. Zároveň potvrzuje význam lokality Manda Beds jako jednoho z klíčových míst pro studium vývoje fauny v období před vznikem prvních dinosaurů a krátce po něm, kdy se na Zemi utvářely základy pozdějších suchozemských společenstev.