Vědci popsali nového dinosaura Infernogallus jamesi s unikátním skusem

Vědci popsali nový druh dinosaura, kterému dali jméno Infernogallus jamesi. Jde o zástupce skupiny oviraptorosaurů, kteří obývali Severní Ameriku v období pozdní křídy, konkrétně před 68 až 66 miliony let. Fosilie pocházejí z oblasti dnešní Montany, a to z proslulé lokality Hell Creek Formation, odkud se podařilo získat řadu významných nálezů dinosauřích pozůstatků. Samotná fosilie byla vykopána již v roce 2011, podrobný popis a analýza ale vyšly až nyní.

Studii, která druh formálně popisuje, vedl paleontolog Dr. Gregory Funston spolu se svými kolegy. Výsledky práce zveřejnil odborný časopis Nature Communications 10. října letošního roku. Infernogallus jamesi patří mezi menší zástupce oviraptorosaurů – jeho hmotnost se odhaduje na pouhých 12 kilogramů, tedy přibližně 26 liber. Jde tedy o relativně drobného tvora ve srovnání s některými jeho příbuznými, kteří mohli dosahovat mnohem větší velikosti.

Nejzajímavějším zjištěním týmu je ale způsob, jakým tento dinosaurus přijímal potravu. Analýza čelistí ukázala neobvyklý pohybový mechanismus – čelisti se u Infernogallus jamesi pohybovaly dopředu a dozadu, přičemž tento posun mohl dosahovat až 15 milimetrů. Takový pohyb naznačuje, že zvíře mělo poměrně slabý skus, nevhodný pro drcení tvrdé potravy, jako jsou semena, ořechy nebo tuhé rostlinné části.

Na základě tohoto zjištění vědci usuzují, že se Infernogallus jamesi živil především měkkým ovocem. Při popisu jeho stravovacích návyků výzkumníci přirovnávají tohoto dinosaura k dnešnímu papouškovi Pesquetovu (Psittrichas fulgidus), který je rovněž přizpůsobený ke konzumaci měkkých plodů. Podobnost v mechanismu příjmu potravy u tak vzdálených druhů naznačuje, že se jedná o funkční přizpůsobení, které se u různých skupin živočichů vyvinulo nezávisle na sobě v reakci na podobný typ potravy.

Autoři studie ve svém textu uvádějí, že strava skupiny kaenagnathidů, do níž Infernogallus jamesi patří, pravděpodobně z velké části sestávala z masitých plodů krytosemenných rostlin. V článku doslova píší: „Caenagnathids’ herbivorous diet likely consisted in large part of fleshy angiosperm fruits...“ Tento závěr dále posiluje představu, že někteří oviraptorosauři zastávali v ekosystémech pozdní křídy roli podobnou dnešním frugivorním ptákům, tedy živočichům živícím se převážně ovocem.

Objev je významný i proto, že rozšiřuje poznatky o rozmanitosti potravních strategií mezi dinosaury blízkými ptákům. Zatímco mnoho jiných druhů z této skupiny bylo přizpůsobeno všežravosti nebo konzumaci tvrdší rostlinné potravy, Infernogallus jamesi ukazuje, že se mezi nimi vyskytovaly i druhy specializované na měkké, snadno stravitelné plody. Taková specializace mohla hrát roli i v tom, jak si jednotlivé druhy dinosaurů dělily dostupné zdroje potravy ve stejném prostředí, a mohla tak přispívat k celkové ekologické rozmanitosti pozdně křídových ekosystémů Severní Ameriky.

Formace Hell Creek, odkud fosilie pochází, patří mezi nejvýznamnější naleziště z období konce éry dinosaurů. Nachází se zde vrstvy hornin zachycující poslední miliony let před hromadným vymíráním na konci křídy, a proto je tato lokalita pro paleontology mimořádně cenná. Nové nálezy z této oblasti i po více než deseti letech od vykopání, jako je tomu u Infernogallus jamesi, ukazují, že region stále skrývá nepopsaný materiál, jehož zpracování může přinést nové poznatky o chování a ekologii dinosaurů těsně před jejich vyhynutím.