Studie: přítomnost partnera snižuje fyziologickou zátěž těla při stresu, chladu i jídle

Přítomnost partnera dokáže výrazně zmírnit fyziologickou zátěž těla, která doprovází běžné denní podněty – od jídla přes chlad až po stres. Ukazuje to studie zveřejněná 25. září 2026 v časopise Science Advances, kterou vedl profesor Shir Atzil z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě. Výzkumný tým zavádí pro popsaný jev nové označení „sociální fyziologie“.

Vědci provedli tři samostatné experimenty. V prvním sledovali 108 dospělých účastníků, u nichž měřili hladiny glukózy v krvi. Ukázalo se, že pokud byl u toho partner, hladina cukru stoupla méně a rychleji se vrátila na výchozí úroveň. Výsledkem bylo celkové snížení expozice glukóze o 15 procent. Regulace hladiny cukru v krvi není jen o tom, co jíme, ale také o tom, s kým jíme, uvedl k tomu profesor Atzil.

Druhý experiment se zaměřil na reakci těla na chlad. Do testu se zapojilo 116 účastníků, u nichž výzkumníci měřili teplotu pokožky. I zde se potvrdil podobný vzorec: v přítomnosti partnera teplota kůže klesala méně výrazně a organismus se rychleji zotavil zpět na běžnou úroveň.

Třetí část výzkumu testovala reakci na mírný stresový podnět, konkrétně slabý elektrický šok, a zúčastnilo se jí 115 dospělých. Kožní reakce na stres byla v přítomnosti partnera nejen slabší, ale i kratší, než když byl účastník sám.

Napříč všemi třemi experimenty se ukázalo shodné snížení celkové fyziologické zátěže – o 8 až 12 procent v situacích, kdy byl přítomen partner, oproti situacím, kdy účastník podnět zažíval osamocen. Tělo tak podle autorů studie reaguje na sociální blízkost jako na jakýsi tlumicí mechanismus, který zmírňuje výkyvy v několika nezávislých fyziologických systémech současně.

Součástí výzkumu byla i samostatná část věnovaná vztahu matek a kojenců. Do ní bylo zapojeno 56 matek s dětmi, což naznačuje, že regulační efekt blízkosti nemusí být omezen pouze na partnerské vztahy, ale může se objevovat i v dalších typech úzkých sociálních pout.

Podle autorů studie výsledky rozšiřují dosavadní chápání toho, jak sociální vztahy ovlivňují zdraví. Zatímco dříve se pozornost soustředila hlavně na psychologické a dlouhodobé zdravotní dopady partnerství, nová data ukazují, že efekt blízkosti druhého člověka je měřitelný i na úrovni okamžitých fyziologických reakcí – v metabolismu glukózy, termoregulaci i reakci kůže na stres.

Výzkumný tým z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě tak přináší konkrétní číselná data, která podporují myšlenku, že sociální kontext by měl být brán v úvahu i při zkoumání jevů, jako je metabolismus cukru nebo tělesná termoregulace, které bývají obvykle vnímány čistě jako individuální biologické procesy.

Studie zveřejněná v Science Advances tak otevírá prostor pro další výzkum toho, jakým způsobem přesně tělo „rozpoznává“ přítomnost blízké osoby a proč tento signál dokáže ovlivnit tak rozdílné fyziologické systémy. Autoři zároveň naznačují, že podobné mechanismy by mohly mít význam i pro porozumění tomu, jak sociální izolace nebo naopak kvalitní partnerské vztahy dlouhodobě působí na lidské zdraví.