Nový druh pravěké zubaté velryby má zuby s pilovitými hranami
22. 11. 2026
Paleontologové popsali nový druh vyhynulého zubatého kytovce nazvaný Ankylorhiza serratidens. Žil v rané oligocénní epoše, tedy zhruba před 30 až 28 miliony let, a od ostatních známých zubatých velryb se liší tím, že jeho zuby mají pilovitě zubaté hrany. Studii vedl paleontolog Dr. Robert Boessenecker z University of California, Berkeley, a online ji 30. října 2026 zveřejnil časopis Acta Palaeontologica Polonica.
Nový druh patří do skupiny makrofágních zubatých kytovců, tedy predátorů, kteří lovili velkou kořist. Ekologicky je lze přirovnat ke kosatce dravé. Příbuzný druh Ankylorhiza tiedemani byl odhadován na 4,5 až 6 metru délky a považuje se za největší zubatou velrybu oligocénu. Ankylorhiza serratidens je zatím známa z jediné částečné kostry.
Fosilie pochází z oblasti řeky Edisto v okrese Dorchester v Jižní Karolíně. Vyzdvižena byla z vrstev formace Ashley, odkud již dříve pocházely exempláře přiřazené k druhu Ankylorhiza tiedemani. Exemplář zahrnuje obě dolní čelisti, asi tucet zubů, krk, páteř a žebra.
Nejpozoruhodnějším rysem jsou právě zuby. Serace, tedy drobné zoubky na hranách, měří na zadních postkaninových zubech 0,9 až 1,3 milimetru. Opotřebení některých z nich odhalilo uvnitř dentin, což podle autorů ukazuje, že nejde o pouhé vrásnění povrchu, ale o skutečné denticuly. Zubatí kytovci s takto zoubkovanými zuby ve větším počtu napříč více zuby dosud zaznamenáni nebyli.
Chrup je navíc rozdělen na funkční úseky. Zuby v zadní části čelisti jsou větší, přičemž páté dolní stoličky jsou přibližně o 26 procent větší než ostatní. Boessenecker uvádí, že přední zuby pravděpodobně sloužily k uchopení kořisti, zatímco zadní ji pomáhaly zpracovat. Podle něj takový způsob, který označuje anglickým výrazem „grip and rip“, soustřeďuje tkáně včetně pevné pojivové tkáně a kůže do zářezů mezi zoubky a trhá je. Dnešní kosatky dravé a kosatky falešné mají naproti tomu zuby hladké. Mezi současné makrofágní mořské savce autor řadí vedle nich také leopardího tuleně.
Objev zapadá do širšího obrazu oligocénu, který Boessenecker označuje za klíčové období evoluce kytovců. V té době se diverzifikovaly zubaté i kosticové velryby. Pro tato období byl charakteristický nárůst encefalizace, tedy relativní velikosti mozku, první výskyt kosticů, vývoj echolokace a explozivní rozrůznění tvaru krmného aparátu.
Nález dokládá, že se již v oligocénu u kytovců vyvinuly poměrně specializované strategie lovu a zpracování velké kořisti, které se od těch dnešních v detailech stavby zubů liší. Protože je druh doložen jedinou částečnou kostrou, další poznatky o jeho velikosti, způsobu života i rozšíření budou záviset na případných dalších nálezech z formace Ashley či z dalších lokalit.
Publikováno: 22. 11. 2026
Kategorie: Paleontologie | Novinky