Vyšší BMI při diagnóze demence souvisí s delším přežitím pacientů, zjistila studie

Vyšší tělesná hmotnost v době diagnózy demence může paradoxně souviset s delším přežitím pacientů, naznačuje studie publikovaná 1. října 2026. Výzkumný tým z Columbia University a NYU School of Global Public Health analyzoval data z dlouhodobého projektu Health and Retirement Study, který sleduje starší dospělé v USA od roku 1998 do roku 2022. Do analýzy bylo zahrnuto více než 4 500 starších dospělých, konkrétně 4 523 případů demence.

Výsledky ukazují, že pacienti s vyšším indexem tělesné hmotnosti (BMI) v okamžiku diagnózy měli nižší riziko úmrtí ve srovnání s těmi, jejichž BMI spadalo do normálního nebo podváhového rozmezí. U lidí s nadváhou, tedy s BMI v rozmezí 25,0 až 29,9, bylo riziko úmrtí o 16 procent nižší. U pacientů s obezitou první třídy (BMI 30,0 až 34,9) kleslo riziko o 27 procent, zatímco u osob s obezitou druhé nebo třetí třídy (BMI 35,0 a vyšší) bylo riziko úmrtí nižší o 22 procent.

Autoři studie tento jev připisují takzvanému paradoxu obezity, tedy skutečnosti, že vyšší tělesná hmotnost může u některých chronických onemocnění sloužit jako ochranný faktor, zejména díky větším energetickým zásobám organismu. U demence hraje podle vědců významnou roli výživový stav pacienta, protože onemocnění je často spojeno s postupným úbytkem hmotnosti, ztrátou chuti k jídlu a potížemi s příjmem potravy.

Hlavní autorka studie, Virginia Chang, MD, PhD, k tomu uvedla: Nutrition can be a big problem for people with dementia. Tato poznámka odkazuje na to, že lidé s demencí často čelí problémům se stravováním, ať už kvůli kognitivnímu úpadku, ztrátě soběstačnosti při jídle, nebo změnám chuti a čichu, které onemocnění provázejí. Nedostatečná výživa pak může urychlovat celkové zhoršování zdravotního stavu a zvyšovat zranitelnost organismu vůči dalším komplikacím.

Podle autorů výsledky naznačují, že výživový stav pacienta by mohl sloužit jako prognostický ukazatel přežití po diagnóze demence. To by mohlo mít praktický dopad na klinickou péči, protože sledování hmotnosti a výživového stavu pacientů by lékařům mohlo pomoci lépe odhadovat průběh onemocnění a případně včas zasáhnout prostřednictvím nutriční podpory.

Studie zároveň upozorňuje, že souvislost mezi vyšším BMI a nižší úmrtností neznamená, že by obezita byla pro pacienty s demencí žádoucím nebo doporučovaným stavem. Spíše poukazuje na to, že nechtěný úbytek hmotnosti, který je u demence běžný, může být varovným signálem zhoršujícího se zdravotního stavu a blížícího se konce života. Vědci proto doporučují, aby lékaři a pečovatelé věnovali zvýšenou pozornost stravovacím návykům a tělesné hmotnosti pacientů s demencí v průběhu celého onemocnění.

Výzkum byl podpořen granty od National Institutes of Health, konkrétně granty s označením R00AG070274 a R00AG075317. Díky dlouhodobému charakteru dat z Health and Retirement Study, která pokrývají období více než dvou desetiletí, mohli vědci sledovat vývoj zdravotního stavu účastníků v čase a propojit informace o jejich tělesné hmotnosti s následným průběhem onemocnění a úmrtností.

Autoři studie plánují další výzkum zaměřený na mechanismy, které stojí za pozorovaným vztahem mezi BMI a přežitím u pacientů s demencí. Cílem je lépe porozumět tomu, jak výživa a tělesné složení ovlivňují průběh onemocnění, a na základě toho případně navrhnout cílenější doporučení pro péči o pacienty s demencí, včetně možné role nutriční intervence jako součásti léčebného plánu.