Homo erectus žil v jižní Číně možná až do doby před 184 000 lety
20. 11. 2026
Homo erectus mohl přežívat v tropických deštných lesích jižní Číny až do doby před 184 000 lety, tedy mnohem déle, než dosud ukazovaly spolehlivě datované fosilie z kontinentální Asie. Tvrdí to studie, kterou 18. listopadu zveřejnil časopis Nature. Nejmladší doklady druhu z čínské pevniny tak posouvá o více než 200 000 let blíže k dnešku.
Dosud nebyly spolehlivě datovány fosilie Homo erectus z kontinentální Asie mladší než přibližně 400 000 let. Poslední známí příslušníci druhu měli podle dosavadních poznatků žít na indonéském ostrově Jáva, kde je nejmladší nález v Ngandongu datován na 117 000 až 108 000 let.
Autoři nové práce analyzovali devět hominidních zubů z jeskyní Baxian a Naxian v čínském regionu Kuang-si. Pro určení stáří zkombinovali 43 radiometrických stanovení pěti různými metodami, mezi nimi luminiscenční datování sedimentů a uran-thoriové datování zubů a minerálních usazenin. Statistické modelování zařadilo nálezy z jeskyně Baxian do období před 324 000 až 184 000 lety a z jeskyně Naxian do období před 319 000 až 241 000 lety.
Podle Dr. Frida Welkera z Globe Institute při Kodaňské univerzitě jde o nejmladší spolehlivě datované doklady tohoto druhu v Číně a zároveň o první s pevným datováním z jihu země.
Druhá studie použila CT skenování. Osm z devíti zubů odpovídá tvarem a strukturou Homo erectus a liší se od neandertálců, denisovanů i moderních lidí. Z pěti vzorků se podařilo získat starověké proteinové materiály, přičemž žádný nevykazoval rysy orangutanů. Čtyři z pěti vzorků nesou změnu aminokyseliny v proteinu ameloblastin, která byla dříve známa pouze z čínských fosilií Homo erectus starých zhruba 400 000 let. Chybí jim však druhá změna, kterou tyto starší vzorky mají. Čtyři jedinci byli geneticky muži a jedna žena.
Jeden zub, označený PA1796 z jeskyně Baxian, ale s Homo erectus neodpovídá. Podle studie může patřit denisovanovi nebo jiné populaci; druh zatím nelze určit.
Zajímavé jsou i údaje o prostředí. Izotopy uhlíku v zubní sklovině ukazují stravu založenou výhradně na rostlinách stinného lesa, bez známek travinných porostů. Tři zuby Homo erectus z jeskyně Naxian vykazují podobné signály na hranici husté lesní a otevřenější lesní krajiny. Jávská naleziště Sangiran a Trinil naproti tomu ukazují otevřenější biotopy. Vědci uvádějí, že druh nebyl z deštného pralesa vyloučen, i když pravděpodobně nebyl jeho ideálním prostředím.
Prof. Yingqi Zhang z Ústavu paleontologie obratlovců a paleoantropologie Čínské akademie věd označil nález za první důkaz Homo erectus mezi faunou deštného pralesa. Prof. Patrick Roberts z Max Planck Institute of Geoanthropology k tomu uvedl, že jde o první jasný přímý důkaz jiného hominina žijícího v těchto biotopech. Homo sapiens se přitom v deštných pralesích prokazatelně usazoval teprve mezi lety 100 000 a 13 000 před naším letopočtem.
Stroncium izotopy v zubech čtyř jedinců navíc naznačují možný pohyb mezi geologickými oblastmi až do vzdálenosti 250 kilometrů směrem k severnímu Vietnamu. Prof. Renaud Joannes-Boyau ze Southern Cross University uvedl, že tito lidé byli pravděpodobně mobilnější, než se dosud předpokládalo.
Nové výsledky tak ukazují, že Homo erectus v jižní Číně vydržel výrazně déle, než zněl dosavadní obraz, a že dokázal žít i v zalesněném tropickém prostředí, které bylo dosud spojováno spíše s pozdějším osidlováním moderními lidmi.
Publikováno: 20. 11. 2026
Kategorie: Paleontologie | Novinky