Oxfordský epidemiolog znovu otevírá spor o původ covidu a roli Číny při jeho utajování

David J. Hunter, profesor epidemiologie a medicíny na Univerzitě v Oxfordu, kde zastává Richard Doll profesuru, ve svém textu z 7. srpna 2026 znovu otevírá otázku původu pandemie covidu-19, jejíž stopy vedou do čínského města Wu-chan. Podle Huntera zůstává i po letech nejasné, zda virus přeskočil na člověka přirozenou cestou ze zvířete, nebo unikl z laboratoře – a připomíná, že vzdálenost mezi tamní laboratoří a takzvanou mokrou tržnicí, kde byly zaznamenány první případy, činí pouhých osm mil.

Hunter ve svém textu poukazuje na to, že mezinárodní vyšetřování původu viru bylo od počátku komplikováno postojem čínské vlády, která podle něj informace o šíření epidemie v prvních týdnech potlačovala. Světová zdravotnická organizace tak podle autora získávala klíčové údaje se zpožděním, což ztížilo včasnou reakci a umožnilo virus rozšířit se do dalších zemí dřív, než si svět uvědomil rozsah hrozby.

Autor připomíná, že podobný scénář Čína zopakovala, ačkoli měla z minulosti poučení. Odkazuje na epidemii SARS z let 2002 až 2004, kdy se první případy objevily v provincii Kuang-tung již v roce 2002, avšak čínské úřady je Světové zdravotnické organizaci nahlásily až v roce 2003. Tehdejší epidemie SARS nakonec zasáhla 29 zemí, přičemž 66 procent úmrtí připadalo na Čínu a Hongkong. Mezi zeměmi mimo Čínu byly nejvíce zasaženy Kanada se 43 úmrtími a Singapur s 33 úmrtími.

Hunter zdůrazňuje, že po zkušenosti se SARS Čína sice posílila systém veřejného zdravotnictví, přesto se v roce 2020 potlačování informací o nové epidemii v podstatě zopakovalo. Podle něj to ukazuje na hlubší systémový problém v přístupu čínských úřadů k transparentnosti během zdravotních krizí, nikoli na ojedinělé selhání.

Text připomíná i vývoj v USA, kde byl Anthony Fauci, dlouholetá tvář americké reakce na pandemii, držen v opovržení Kongresu poté, co při vyšetřování odmítl vypovídat s odvoláním na pátý dodatek americké ústavy. Tato epizoda podle autora dokresluje, jak kontroverzní a politicky vyhrocené zůstává téma původu covidu-19 i několik let po odeznění akutní fáze pandemie.

Hunter se věnuje i vědecké stránce otázky, konkrétně možnosti, že SARS-CoV-2 unikl z laboratoře ve Wu-chanu, kde se prováděl výzkum koronavirů. Připomíná, že přesná vzdálenost mezi touto laboratoří a tržnicí, kde byly identifikovány první klastry nákazy, činí osm mil – tedy natolik blízko, že spekulace o laboratorním úniku podle něj nelze jednoduše odmítnout, ačkoliv definitivní důkaz chybí ani v roce 2026.

Zároveň autor zasazuje současnou diskusi do širšího kontextu přenosu virů ze zvířat na člověka, který má dlouhou historii – zmiňuje civetky v souvislosti se SARS, netopýry jako rezervoár řady koronavirů a velbloudy v případě MERS. Tento typ mezidruhového přenosu patogenů, takzvaný spillover, označuje za trvalé riziko, které bude lidstvo provázet i v budoucnu, bez ohledu na to, jak se nakonec vysvětlí původ covidu-19.

Hunter proto vyzývá k důkladnému a otevřenému mezinárodnímu vyšetřování původu viru, které by mělo probíhat bez politických zábran a s plnou spoluprací čínských úřadů. Podle něj je transparentní objasnění klíčové nejen z historického hlediska, ale především proto, aby svět dokázal lépe reagovat na budoucí hrozby.

Autor v závěru upozorňuje, že pravděpodobnost další pandemie vycházející z Číny zůstává vysoká, a to kvůli tamním podmínkám chovu zvířat, které vytvářejí prostředí příznivé pro vznik nových virových kmenů schopných přenosu na člověka. Podle Huntera by mezinárodní společenství mělo tuto skutečnost brát vážně a investovat do systémů včasného varování i do spolupráce s Čínou na prevenci podobných událostí, namísto opakovaného řešení krizí až po jejich propuknutí.