Nová kniha Neanderthals Among Us zkoumá teorie o zániku neandertálců

Historik Peter Sahlins přichází s novou knihou Neanderthals Among Us: The Making of a Prehistoric Human, kterou vydalo nakladatelství Oneworld Publications a která vyšla 11. října 2026. Autor se v ní vrací k jedné z nejstarších záhad lidské evoluce – k otázce, proč neandertálci před desítkami tisíc let vymizeli z evropského kontinentu, zatímco moderní člověk přežil a rozšířil se po celém světě.

Sahlins ve své práci shrnuje hlavní teorie, které se o zániku neandertálců v odborné literatuře objevují už desítky let. Mezi nejčastěji zmiňované patří nemoc a náhlá změna klimatu, přičemž obě hypotézy mají své zastánce i kritiky a žádná z nich zatím nebyla jednoznačně prokázána jako jediná příčina vyhynutí tohoto lidského druhu.

Teorie o nemoci získala v posledních letech nový impuls díky pokroku v genetickém výzkumu. V roce 2024 vědci potvrdili případ herpesu starého přibližně 50 000 let, což dokládá, že viry schopné postihnout člověka a jeho příbuzné druhy existovaly už v době, kdy se neandertálci a moderní lidé na evropském kontinentu setkávali a mísili. Tento objev podporuje myšlenku, že kontakt mezi oběma populacemi mohl vést k přenosu patogenů, na které neandertálci neměli vybudovanou dostatečnou imunitu – podobně jako se to později stalo v jiných případech setkání izolovaných populací s nově příchozími skupinami lidí.

Na souvislost mezi nemocemi a osudem neandertálců upozorňuje i Jonathan Kennedy, autor knihy Pathogenesis, která vyšla v roce 2023 u nakladatelství Crown. Kennedyho práce se zabývá tím, jak infekční choroby formovaly průběh lidských dějin, a neandertálce zmiňuje jako jeden z raných příkladů toho, jak mohl kontakt s novým patogenem zásadně ovlivnit osud celé populace.

Druhou významnou linií argumentace je teze o změně klimatu jako hlavním viníkovi vyhynutí. Podle této teorie sehrála klíčovou roli sopečná erupce Campanian Ignimbrite, datovaná přibližně na rok 39 280 před naším letopočtem, s odchylkou plus minus 110 let. Jde o jednu z největších sopečných erupcí, k nimž v Evropě za posledních sto tisíc let došlo, a její důsledky – popel zahalující oblohu, pokles teplot a narušení ekosystémů – mohly výrazně zhoršit životní podmínky populací, které už tak žily na hranici svých možností.

Vedle teorie nemoci a klimatu Sahlins připomíná i starší výzkum britského archeologa Paula Mellarse, který se zabýval nárůstem populace moderního člověka v období horního paleolitu. Mellarsova studie naznačuje, že populace moderních lidí v Evropě v tomto období výrazně rostla, zatímco počet neandertálců zůstával stabilní nebo klesal. Taková demografická nerovnováha mohla sama o sobě přispět k postupnému vytlačení neandertálců z jejich tradičních lovišť a území, aniž by muselo jít o přímý konflikt nebo násilné střety mezi oběma skupinami.

Otázka vztahu mezi oběma druhy ostatně rezonuje ve veřejném prostoru už dlouho. Sahlins ve své knize připomíná i starší novinový text z britského deníku Glasgow Herald, publikovaný 29. července 2011 pod titulkem Immigrants Halt Neanderthal Era. Článek ilustruje, jak byla otázka příchodu moderního člověka do Evropy a jeho vlivu na neandertálce vnímána už před více než deseti lety, a to i mimo úzce odborné kruhy.

Sahlinsova kniha tak nenabízí jedno definitivní vysvětlení, ale spíše mapuje spektrum hypotéz, které se v akademické debatě o osudu neandertálců postupně prosadily. Autor zdůrazňuje, že vyhynutí tohoto lidského druhu bylo pravděpodobně výsledkem souhrnu více faktorů – demografického tlaku ze strany moderního člověka, zhoršujících se klimatických podmínek i možného šíření nemocí – nikoli jediné izolované příčiny. Otázka přesného mechanismu zániku neandertálců tak zůstává i nadále předmětem vědeckého zkoumání.