Malé mokřady se podílejí na globálních emisích metanu čtvrtinou, ukazuje studie

Malé mokřady, které vědci dosud v globálních výpočtech metanu prakticky přehlíželi, se podle nové studie podílejí na celosvětových emisích tohoto skleníkového plynu přibližně z 25 procent. Vyplývá to z výzkumu, který 17. července 2026 publikoval Taylor Mitchell Brown ve vědeckém časopise Eos.

Podle autora studie existuje na světě zhruba 160 milionů takových malých mokřadů. Jejich rozloha se pohybuje od plochy velkého bazénu až po 100 hektarů, tedy zhruba 250 akrů. Právě jejich malá velikost byla dlouho důvodem, proč je klimatické modely a globální odhady emisí metanu nezahrnovaly – jednotlivě jsou totiž pro satelitní pozorování s nízkým rozlišením prakticky neviditelné. Součet emisí ze všech těchto drobných vodních ploch je ale podle nových zjištění mnohem významnější, než se dosud předpokládalo.

Většina malých mokřadů se nachází v severních šířkách, především v Kanadě a na Sibiři. Data z let 2003 až 2022 ukazují, že emise metanu z těchto lokalit za dané období vzrostly o 9,9 procenta. Výzkumníci to dávají do souvislosti se změnami klimatu v arktických a subarktických oblastech, kde tání permafrostu a měnící se vodní režim mohou ovlivňovat produkci metanu v půdě.

Zajímavým zjištěním studie je také nepoměrně velký podíl tropických malých mokřadů na celkových emisích. Ačkoliv tvoří pouze 15,1 procenta globální plochy malých mokřadů, jsou zodpovědné za 37 procent emisí metanu z této kategorie ekosystémů. To naznačuje, že podmínky v tropických oblastech – vyšší teploty a specifické biochemické procesy – vedou k výrazně intenzivnější produkci metanu než ve studenějších severních lokalitách.

Ke zpřesnění odhadů vědcům pomohly vysokorozlišovací satelitní snímky, které umožnily identifikovat a zmapovat mokřady, jež by při použití starších metod zůstaly bez povšimnutí. Díky tomu bylo možné poprvé systematicky zahrnout do globálního rozpočtu metanu i tisíce malých, roztroušených vodních ploch, které dohromady tvoří významný zdroj emisí.

Metan patří mezi klíčové skleníkové plyny přispívající ke globálnímu oteplování, přičemž jeho účinek na zadržování tepla v atmosféře je v krátkodobém horizontu výrazně silnější než u oxidu uhličitého. Přesné pochopení toho, odkud metan pochází a jak se jeho emise vyvíjejí, je proto klíčové pro tvorbu klimatických predikcí i politik zaměřených na omezování emisí.

Autor studie zároveň upozorňuje, že současné vědecké porozumění malým mokřadům jako ekosystémům je stále nedostatečné. Chybí podrobnější data o tom, jak přesně tyto lokality reagují na oteplování, změny srážek nebo lidské zásahy do krajiny. Bez lepšího monitoringu a výzkumu tak podle Browna hrozí, že klimatické modely budou i nadále podceňovat roli těchto drobných, ale početných vodních ploch v globálním cyklu metanu.

Zjištění mají potenciální dopad i na mezinárodní klimatickou politiku. Pokud malé mokřady skutečně přispívají tak výrazným podílem k emisím metanu, bude nutné je zohlednit při sestavování národních i globálních emisních bilancí, stejně jako při plánování opatření na ochranu klimatu. Vzhledem k tomu, že velká část těchto mokřadů leží v odlehlých severních oblastech Kanady a Sibiře, bude jejich monitorování i nadále závi