Vědci identifikovali 11 rizikových genových oblastí spojených s hraniční poruchou osobnosti

Mezinárodní tým vědců vedený Centrálním institutem duševního zdraví v Mannheimu provedl dosud největší genomovou asociační studii zaměřenou na hraniční poruchu osobnosti. Výzkumníci analyzovali genetická data téměř 13 000 lidí s touto diagnózou a více než 1,1 milionu kontrolních osob bez poruchy. Do studie se zapojily týmy ze 14 zemí, což umožnilo dosáhnout velikosti vzorku, jaká nebyla u tohoto onemocnění dosud k dispozici.

Výsledkem rozsáhlé analýzy je identifikace 11 nezávislých rizikových oblastí v genomu, které souvisejí se zvýšenou náchylností k rozvoji hraniční poruchy osobnosti. Vědci dále určili devět konkrétních genů, jež by mohly hrát roli v biologických mechanismech vedoucích ke vzniku tohoto onemocnění. Studie byla publikována v prestižním odborném časopise Nature Genetics.

Hraniční porucha osobnosti patří mezi závažná duševní onemocnění, která se projevují nestabilitou nálad, impulzivitou, problémy v mezilidských vztazích a narušeným vnímáním vlastní identity. Přestože se dlouho předpokládalo, že genetické faktory hrají při vzniku poruchy určitou roli, dosavadní výzkum byl limitován malými vzorky a nedostatkem dat, které by umožnily statisticky spolehlivé závěry.

Nová studie tento nedostatek překonala díky mezinárodní spolupráci a spojení dat z mnoha zemí. Kromě identifikace konkrétních rizikových oblastí genomu vědci zjistili, že hraniční porucha osobnosti vykazuje jasné genetické překryvy s dalšími duševními i fyzickými onemocněními. Tento nález potvrzuje, že porucha nevzniká izolovaně, ale sdílí biologické základy s jinými zdravotními stavy, což může vysvětlovat, proč se u pacientů často vyskytuje současně s dalšími diagnózami.

Odborníci uvádějí, že zjištění otevírají nové perspektivy jak pro budoucí výzkum, tak pro klinickou péči o pacienty. Lepší porozumění genetickým základům poruchy by mohlo v dlouhodobém horizontu přispět k vývoji cílenější diagnostiky i terapeutických přístupů. Zároveň výsledky poskytují vědecké argumenty pro chápání hraniční poruchy osobnosti jako onemocnění s biologickým podkladem, nikoli pouze jako důsledek životních okolností či výchovy, jak bylo v minulosti mnohdy mylně interpretováno.

Autoři studie zdůrazňují, že genetické faktory samy o sobě nejsou jedinou příčinou vzniku poruchy, ale spolupůsobí s environmentálními vlivy, jako jsou traumatické zážitky v dětství nebo dlouhodobý stres. Kombinace genetické predispozice a nepříznivých životních podmínek podle všeho zvyšuje riziko rozvoje onemocnění. Přesto identifikace konkrétních genů a rizikových oblastí genomu představuje významný krok k pochopení biologických mechanismů, které se na vzniku poruchy podílejí.

Vědci z Centrálního institutu duševního zdraví v Mannheimu, kteří studii koordinovali, plánují v navazujícím výzkumu podrobněji prozkoumat funkci identifikovaných genů a jejich vliv na mozkové procesy spojené s regulací emocí a chováním. Cílem je zjistit, jakým konkrétním způsobem tyto genetické varianty přispívají k rozvoji symptomů typických pro hraniční poruchu osobnosti.

Rozsáhlá mezinárodní spolupráce, na níž se podílely instituce ze 14 zemí, podle vědců ukazuje, že pod