Nový matematický model odhaluje zdravotní rizika pravěkého kanibalismu

Vědci vyvinuli matematický model, který se snaží vyhodnotit rizika spojená s kanibalismem, tedy praktikou, jež provázela lidské populace v různých obdobích historie i pravěku. Informoval o tom časopis Archaeology Magazine, který se zaměřuje na archeologické objevy a jejich interpretaci z pohledu moderní vědy.

Podle publikovaných informací se výzkumníci pokusili kvantifikovat, za jakých okolností mohl být kanibalismus pro člověka výhodnou nebo naopak nevýhodnou strategií z hlediska přežití. Model pracuje s předpokladem, že konzumace lidského masa s sebou nese specifická rizika, především přenos nemocí a patogenů, které se mezi jedinci stejného druhu šíří snáze než mezi různými druhy. Matematický přístup umožňuje srovnat potenciální nutriční přínos kanibalismu s náklady spojenými se zdravotními riziky.

Archeologické nálezy dlouhodobě dokládají, že kanibalismus se u lidí i jiných druhů rodu Homo vyskytoval v různých kontextech – od rituálních praktik přes projevy války až po extrémní situace hladomoru nebo nedostatku potravy. Otázka, proč a za jakých podmínek k této praxi docházelo, zůstává předmětem odborných diskusí. Nově prezentovaný model má podle Archaeology Magazine přispět k pochopení toho, jaké faktory mohly rozhodovat o tom, zda se kanibalismus v konkrétní populaci vyplatil, nebo naopak představoval nadměrné riziko.

Klíčovým prvkem modelu je zohlednění přenosu patogenů mezi jedinci stejného druhu, což je jev známý i z moderní epidemiologie – nemoci se snáze šíří mezi geneticky a fyziologicky podobnými hostiteli. Konzumace tkání jiného člověka tak mohla představovat vyšší riziko nákazy než lov a konzumace masa jiných živočišných druhů. Tento faktor podle všeho hrál roli i v evoluci lidského chování a mohl ovlivnit, za jakých okolností byl kanibalismus praktikován spíše výjimečně, a kdy se naopak stal součástí běžnějších strategií přežití.

Model tak nabízí rámec, který propojuje archeologické poznatky s teoretickými výpočty rizika a přínosu. Podle autorů výzkumu, jak jej prezentuje Archaeology Magazine, může tento přístup pomoci vysvětlit, proč se kanibalismus v některých obdobích a lokalitách objevoval častěji než v jiných, a to i v souvislosti s environmentálními tlaky, jako byl nedostatek jiných zdrojů potravy.

Výzkum tohoto typu spadá do širší oblasti, která propojuje archeologii, evoluční biologii a matematické modelování lidského chování. Podobné přístupy se v posledních letech využívají i při studiu jiných aspektů pravěkého života, včetně migrace, sociální organizace nebo vývoje technologií. Aplikace matematických modelů na otázky, které byly tradičně doménou čistě humanitních oborů, umožňuje badatelům formulovat testovatelné hypotézy a systematičtěji porovnávat různé scénáře.

Archaeology Magazine ve svém článku zdůrazňuje, že výsledky modelu nelze chápat jako definitivní odpověď na otázku, proč k kanibalismu v minulosti docházelo, ale spíše jako nástroj, který doplňuje existující archeologické důkazy o kvantitativní rozměr. Kombinace fosilních nálezů, stop po zpracování lidských kostí a nově i matematických simulací tak podle magazínu otevírá prostor pro přesnější rekonstrukci podmínek, za nichž se tato praxe v minulosti vyskytovala.

Otázka kanibalismu u předků moderního člověka i u jiných druhů