Vakcinace chrání myši před poškozením sleziny a imunity po infekci

Vakcinace může chránit nejen před samotným onemocněním, ale také před dlouhodobým poškozením imunitního systému. Vyplývá to z nové studie španělských vědců, kterou 13. listopadu zveřejnila Univerzita Pompeu Fabra v Barceloně na webu ScienceDaily. Výsledky vyšly v odborném časopise Cell Death & Disease. Výzkum však proběhl na myších, nikoli na lidech.

Práci vedl Andreas Meyerhans, výzkumný profesor ICREA na barcelonské univerzitě. Prvním autorem studie je Dr. Paula Cebollada Rica. Článek nese název „Temporal lymphatic tissue destruction and impairment of de novo T cell responses after an acute virus infection“ a je dohledatelný pod identifikátorem DOI 10.1038/s41419-026-09253-4.

Vědci sledovali, co se děje s imunitním systémem myší po prodělání akutní virové infekce. Zvířata se z nemoci zotavila, jejich obranyschopnost ale zůstala oslabená. Po infekci se ve slezině vytvořila jizvová tkáň, tedy došlo k fibróze. Zároveň se narušilo uspořádání a umístění imunitních buněk v tomto orgánu.

Tyto strukturální změny mají podle autorů přímé funkční důsledky. Narušily totiž interakce mezi imunitními buňkami, které jsou nutné k aktivaci T buněk. Ty patří k základním prvkům adaptivní imunity a hrají klíčovou roli v obraně proti virům i dalším patogenům. Pokud se T buňky nedokážou správně aktivovat, organismus hůře reaguje na nové infekce.

Zcela odlišný obraz přineslo sledování myší, které byly před infekcí vakcinovány. U nich si slezina zachovala normální strukturu a po prodělané infekci nedošlo k dysfunkci T buněk. Vakcinace tak podle výsledků chránila nejen před onemocněním, ale i před dlouhodobým poškozením imunitního systému. Jinými slovy, očkování zřejmě zabránilo tomu, aby si infekce v těle zanechala trvalé následky na úrovni lymfatické tkáně.

Autoři zároveň upozorňují na limity svého zjištění. Experimenty se týkaly myší a výsledky nelze automaticky přenést na člověka. Jde o základní výzkum, který ukazuje možný mechanismus, nikoli o doporučení pro klinickou praxi. Zda se podobné procesy odehrávají také v lidském těle a v jaké míře, bude třeba ověřit dalšími studiemi.

Meyerhans ve vyjádření uvedl, že vakcíny poskytují silné zdravotní přínosy za relativně nízkou cenu pro společnost. Článek na ScienceDaily také zmiňuje, že vakcinační politiky jsou stále více ovlivňovány politickými rozhodnutími. Nová studie tak podle autorů přidává další argument do debaty o hodnotě očkování, a to z pohledu, který dosud nebyl tolik zdůrazňován: ochrany samotné struktury a funkce imunitního systému.

Práce navazuje na dlouhodobý zájem vědců o to, jak virové infekce ovlivňují imunitu i poté, co pacient zdánlivě vyléčen. U řady infekcí se popisuje, že po nich může následovat období zvýšené náchylnosti k dalším onemocněním. Barcelonský výzkum nabízí pro takový jev možné vysvětlení na úrovni tkáně: jizvení sleziny a rozvrat v rozmístění buněk, které by jinak spolupracovaly na rozjezdu účinné obranné odpovědi.

Slezina patří mezi sekundární lymfatické orgány, v nichž se imunitní buňky setkávají s antigeny a dostávají signály k aktivaci. Pokud je jejich prostorové uspořádání narušeno, komunikace mezi buňkami selhává, i když jejich počet může zůstat zachován. Právě tento rozdíl mezi přítomností buněk a jejich funkčním propojením je podle zjištění studie důležitý.

Další výzkum by se mohl zaměřit na to, jak dlouho poškození u nevakcinovaných zvířat přetrvává, zda je reverzibilní a jak se podobné změny projevují při jiných typech infekcí. Podobně bude zapotřebí zjistit, jaké přesné mechanismy vakcinace slezinu chrání. Do té doby zůstávají závěry studie předběžné a omezené na experimentální model.