Znečištěné ovzduší může zvyšovat riziko glaukomu a šedého zákalu

Znečištěné ovzduší by mohlo poškozovat nejen plíce a srdce, ale také zrak. K tomuto závěru dospěli vědci, kteří vyhodnotili data z desítek dřívějších prací a našli souvislost mezi kvalitou vzduchu a častějším výskytem očních onemocnění, například glaukomu neboli zeleného zákalu.

Souhrnná analýza zahrnula 41 studií. Jejich výsledky ukazují, že lidé vystavení vyšší míře znečištění ovzduší mají větší pravděpodobnost, že se u nich rozvine glaukom nebo katarakta, tedy šedý zákal. Nejzřetelnější vazbu na oční choroby přitom vykázaly jemné částice PM2.5, které jsou tak malé, že pronikají hluboko do dýchacích cest a mohou se dostat i do krevního oběhu.

Význam nálezu podtrhují počty lidí, kterých se obě nemoci týkají. Glaukom, při němž dochází k poškození zrakového nervu, postihuje podle dostupných údajů přibližně 80 milionů lidí na celém světě. Kataraktou, tedy zákalem oční čočky, trpí více než 94 milionů lidí. Obě onemocnění patří mezi časté příčiny zhoršení zraku, a pokud by se potvrdilo, že k jejich vzniku přispívá i znečištěné prostředí, šlo by o další argument pro zlepšování kvality ovzduší.

Výsledky byly prezentovány v září na 44. kongresu Evropské společnosti pro kataraktovou a refrakční chirurgii v Londýně. Spoluautorem studie je Dr. Ahmed Alnabihi, oftalmolog z King Khaled Eye Specialist Hospital v Saúdské Arábii.

Autoři však upozorňují na důležité omezení. Všechny zahrnuté studie byly observační, což znamená, že sledovaly, jak se u lidí v různých podmínkách vyskytují nemoci, ale do jejich života nijak nezasahovaly. Takové práce proto nemohou prokázat příčinnou souvislost mezi znečištěním ovzduší a vznikem glaukomu či katarakty. Zjištěná spojitost může být ovlivněna dalšími faktory, například životním stylem, věkem, socioekonomickým postavením nebo dalšími zdravotními problémy, které se u lidí žijících ve znečištěných oblastech mohou vyskytovat častěji.

Přesto výsledky naznačují, že by oční lékaři a odborníci na veřejné zdraví měli vliv ovzduší na zrak brát vážněji. Dosavadní výzkum znečištění se soustředil především na dýchací a kardiovaskulární systém, oko jako možný cíl škodlivých látek zůstávalo spíše stranou. Analýza 41 studií přitom ukazuje, že v odborné literatuře se množí důkazy, které by si zasloužily další, cíleně navržený výzkum.

K ověření, zda znečištěné ovzduší oční nemoci skutečně způsobuje, by bylo podle logiky celé věci zapotřebí dlouhodobých sledování s přesným měřením expozice a pečlivým zohledněním dalších rizikových faktorů. Teprve takové práce by mohly ukázat, zda je vztah skutečně příčinný, a případně také vysvětlit, jakým mechanismem by částice ze vzduchu mohly poškozovat oční tkáně.

Zjištění z londýnského kongresu tak zatím představují spíše upozornění než definitivní závěr. Ukazují ale, že kvalita ovzduší by mohla mít širší dopady na zdraví, než se běžně předpokládá, a že oči by se do tohoto výčtu mohly zařadit vedle plic a srdce.