V Turecku našli nejstarší vypálené hliněné nádoby v jihozápadní Asii

Archeologové v jihovýchodním Turecku objevili 46 fragmentů vypálené hlíny, které patří k nejstarším dosud známým vypáleným hliněným nádobám v jihozápadní Asii. Nálezy pocházejí z lokality Çemka Höyük v provincii Mardin, kde stálo neolitické sídliště z doby před vynálezem keramiky (Pre-Pottery Neolithic). Fragmenty jsou datovány přibližně do roku 9350 př. n. l.

Střepy se našly na podlahách několika kulatých a oválných obydlí, která byla částečně zapuštěna do země. Podle autorů studie pocházejí nejméně z devíti různých předmětů. Jde o jeden z nejstarších dokladů záměrného vypalování hlíny v regionu, a to v době, kdy keramika ještě nebyla běžnou součástí každodenního života.

K posouzení způsobu výroby použili vědci mikroskopy a rentgenovou difrakci (X-ray diffraction). Analýza odhalila nevratné změny v minerálech, které podle badatelů svědčí o záměrném vypalování. Hlína byla pravděpodobně vystavena teplotě zhruba 600 až 700 °C v otevřeném ohni.

Fragmenty se přitom výrazně liší tvarem i způsobem zhotovení. Některé z nich jsou pravděpodobně hliněnými povlaky, které obalovaly oválné organické předměty. Jejich vnější části byly silně vypáleny, zatímco vnitřek zůstal nepálený. Jeden kus možná sloužil jako hliněný nástavec ke zvětšení kamenné nádoby. Má dva otvory, které mohly být určeny k uvázání šňůry. Zbývající fragmenty připomínají silnostěnné nádoby, jež vznikly z vrstvených hliněných plátů smíchaných s drceným rostlinným materiálem.

Zajímavostí je, že dva z fragmentů obsahovaly trus. Jeho přítomnost vědci určili podle mikroskopických sferulitů, drobných kulovitých útvarů, které se v takovém materiálu tvoří.

Autoři zdůrazňují, že obyvatelé Çemka Höyük ještě nebyli závislí na keramice při skladování nebo vaření potravin. Podle nich šlo o experimentální fázi, v níž lidé zkoušeli možnosti, jaké hlína po vypálení nabízí. Nálezy tak dokládají počáteční krok k technologii, která se později stala základem pro rozsáhlou výrobu nádob.

Hlavní autorkou studie je Dr. Ergül Kodaş z Univerzity Mardin Artuklu. Práce byla zveřejněna 15. června 2026 v odborném časopise Antiquity (Antiquity 100 (412): 904–922, doi: 10.15184/aqy.2026.10371). O výsledcích informoval na webu Sci.News Enrico de Lazaro, jehož zpráva vyšla 11. listopadu 2026.

Výzkum přispívá k obrazu toho, jak se v jihozápadní Asii postupně rozvíjelo zpracování hlíny. Objev vypálených předmětů z doby kolem roku 9350 př. n. l. ukazuje, že první pokusy s ohněm a hlínou probíhaly dávno předtím, než se z keramiky stal běžný nástroj každodenního života. Vědci zároveň upozorňují, že tyto rané předměty neměly jednotnou podobu ani jednoznačně určenou funkci. Spíše svědčí o tom, že lidé tehdy zkoušeli různé postupy a materiály, aniž by měli k dispozici ustálený návod.

Kombinace mikroskopických pozorování a rentgenové difrakce umožnila rozlišit, které části předmětů byly skutečně vystaveny vysoké teplotě a které zůstaly nedotčeny. Právě takové rozdíly napovídají, že hlína v některých případech sloužila jako ochranný nebo tvarující obal jiných materiálů. Přítomnost rostlinných příměsí a trusu zároveň ukazuje, jaké suroviny měli tehdejší obyvatelé po ruce a jak je dokázali využít při zpracování hlíny.

Çemka Höyük tak přibývá k seznamu lokalit, které pomáhají zpřesnit dobu a okolnosti vzniku vypalované hlíny v regionu. Nálezy ze zapuštěných obydlí poskytují cenný pohled na každodenní život komunity, která žila v době, kdy se teprve formovaly základy pozdější neolitické kultury.