Kmotr i Middlemarch patří k nejzdařilejším filmovým adaptacím literatury

Převést literární dílo na filmové plátno patří k nejtěžším úkolům, s nimiž se tvůrci v kinematografii potýkají. Kniha a film jsou zásadně odlišná média – tam, kde spisovatel disponuje stránkami plnými vnitřních monologů, popisů a autorského komentáře, musí režisér vyprávět obrazem, dialogem a hudebním doprovodem. Přesto existuje několik adaptací, které tento přechod zvládly s výjimečnou věrností i uměleckou silou.

Za historicky nejzdařilejší adaptaci literární předlohy je obecně považován film Francise Forda Coppoly Kmotr z roku 1972, natočený podle románu Maria Puza. Coppolovi se podařilo zachovat nejen základní dějovou linii sicilské mafiánské rodiny Corleoneových, ale i atmosféru a morální ambivalenci postav, která Puzovu dílu propůjčuje nadčasovost. Sám autor románu se na scénáři podílel, což výsledku zjevně prospělo. Film získal tři Oscary a dodnes figuruje na předních místech žebříčků nejlepších filmů všech dob.

Britská televizní adaptace románu George Eliotové Middlemarch z roku 1994 je příkladem jiného přístupu. Šestidílný seriál BBC měl dostatek prostoru, aby věrně zachytil složitou síť postav a sociálních vztahů ve viktoriánském anglickém maloměstě. Režisér Anthony Page a scenáristka Andrew Davies dokázali přenést na obrazovku i subtilní psychologické portréty, které román proslavily. Kritici tuto adaptaci dodnes označují za referenční bod při diskusích o věrném zpracování literárních předloh.

Podobně úspěšná byla i adaptace románu Harper Leeové Zabít ptáčka od Roberta Mulligana z roku 1962. Gregory Peck ve ztvárnění advokáta Atticuse Finche vytvořil jednu z nejpamátnějších postav americké kinematografie a film si udržel jak morální poselství knihy, tak její emocionální naléhavost. Scénárista Horton Foote za svou práci obdržel Oscara.

Dalším příkladem věrné adaptace je zpracování Dickensova románu Nadějné vyhlídky od Davida Leana z roku 1946. Lean, jeden z největších britských režisérů, přenesl na plátno Dickensův příběh o sirotku Pipovi s mimořádnou citlivostí k předloze. Film je ceněn nejen pro dramaturgickou věrnost, ale i pro vizuální styl, který odpovídá temnější atmosféře Dickensovy prózy.

Adaptace Tolstého románu Anna Karenina prošla filmovou historií mnohokrát, přičemž za nejzdařilejší je považována verze z roku 1997 s Sophie Marceau v titulní roli. Režisér Bernard Rose se pokusil zachovat psychologickou hloubku postav i tragický rozměr příběhu, ačkoli převést Tolstého rozsáhlý román do dvouhodinového formátu zůstává úkolem téměř nemožným.

Mezi uznávané adaptace patří rovněž filmové zpracování románu Thomase Hardyho Daleko od hlučícího davu z roku 1967. John Schlesingerova verze s Julie Christie v hlavní roli věrně zachytila Hardyho obraz venkovského Anglie i složitý charakter hlavní hrdinky Bathsheby Everdenové. Scenárista Frederic Raphael přitom musel román výrazně zkrátit, aniž by narušil jeho podstatu.

Román Charlese Dickense Oliver Twist byl zfilmován mnohokrát, avšak muzikálová adaptace Carol Reeda z roku 1968 pod názvem Oliver! je považována za výjimečnou právě proto, že i přes