Testosteron hraje klíčovou roli v psychické nestabilitě dívek v pubertě

Výzkumníci z University of Georgia zveřejnili 13. července 2026 studii, která přináší nové poznatky o hormonálních příčinách emocionální zranitelnosti dívek v raném věku. Výzkum, na němž se podíleli mimo jiné Assaf Oshri a Avara Evans, analyzoval data více než 5 400 dívek ve věku 10 až 12 let z rozsáhlého projektu Adolescent Brain Cognitive Development Study. Výsledky ukazují, že klíčovou roli v psychické nestabilitě během puberty nehrají primárně viditelné fyzické změny, ale hormonální hladiny – konkrétně testosteron.

Studie zjistila, že vyšší hladiny testosteronu byly u dívek tohoto věku konzistentně spojeny s vyššími úrovněmi emocionálního stresu, depresivních symptomů a úzkosti. Tento poznatek je pozoruhodný zejména proto, že testosteron bývá v kontextu ženské puberty opomíjen – pozornost se tradičně soustřeďuje na estrogen a progesteron. Výzkumníci však ukázali, že právě testosteron hraje v období rané puberty dominantní roli v emocionální zranitelnosti dívek, a to výrazněji, než by odpovídalo samotnému fyzickému vývoji.

Důležitým zjištěním je rovněž role DHEA, androgenního hormonu, který je přímým prekurzorem testosteronu. Jeho hladiny začínají u dívek stoupat již od devíti let, tedy ještě před nástupem viditelných pubertálních změn. To znamená, že hormonální přeměny, jež ovlivňují psychiku, probíhají dříve, než si je rodiče, učitelé nebo lékaři obvykle uvědomí. Fyzický vývoj, jako je růst prsou nebo změny postavy, tak podle studie méně spolehlivě předpovídá nástup depresivních nebo úzkostných symptomů než samotné hormonální hladiny v krvi.

Studie zároveň přináší nuancovanější pohled na roli estrogenu. Zatímco testosteron se jeví jako rizikový faktor pro emocionální nestabilitu, estrogen může v určitém věkovém okně působit ochranně. Výzkumníci identifikovali, že mezi 11 a 13 lety může estrogen fungovat jako určitý nárazník proti rozvoji psychických obtíží, což naznačuje, že hormonální rovnováha – nikoli přítomnost jediného hormonu – je pro duševní zdraví dívek v tomto období klíčová.

Avara Evans, jedna z autorek studie, zdůraznila, že cílem výzkumu není vyvolat obavy z puberty jako takové. „Puberta není problém. Puberta jen vytváří okno zvýšené citlivosti, a musíme si toho být vědomi, řekla Evans. Tento pohled je důležitý pro správnou interpretaci výsledků: puberta sama o sobě není patologickým stavem, ale přechodným obdobím, během něhož jsou dívky biologicky náchylnější k rozvoji psychických obtíží, pokud se jim nedostane odpovídající podpory.

Praktické důsledky studie jsou podle jejích autorů jasné. Proaktivní podpora duševního zdraví by měla být zahájena ideálně mezi desátým a dvanáctým rokem věku, tedy ještě předtím, než se případné poruchy plně klinicky projeví. Dosavadní praxe v oblasti dětské psychiatrie a školní psychologie se přitom často zaměřuje na intervenci až v momentě, kdy problémy eskalují do diagnostikovatelné úrovně. Výzkumníci z University of Georgia naznačují, že tento přístup může být příliš pozdní.

Studie tak otevírá otázky nejen pro klinickou praxi, ale i pro systém vzdělávání a rodinné prostředí. Pokud hormonální změny předcházej