Studie odhalila roli kapradin při požárech, které provázely masové vymírání před 201 miliony let

Vědci z Utrechtské univerzity zveřejnili 21. července 2026 v časopise Nature Geoscience studii, která popisuje, jak kapradiny přispěly k rozsáhlým požárům v severozápadní Evropě na konci triasu, přibližně před 201 miliony let. Výzkum vedl Dr. Bas van de Schootbrugge z Utrecht University, jehož tým analyzoval vrstvy hornin z Velké Británie o mocnosti 640 metrů.

Toto období je spojeno s jedním z pěti velkých vymírání v historii Země, kdy zanikla řada druhů rostlin i živočichů. Podle nové studie k tomu přispěla kombinace prudké klimatické změny, odlesňování a masivního šíření kapradin, které se v krajině rychle rozšířily poté, co odumřely původní lesní ekosystémy.

Tým z Utrechtu provedl přibližně 15 000 měření pylu a spor zachovaných v sedimentech, aby zrekonstruoval, jak se vegetace v regionu měnila v průběhu tisíciletí. K analýze použili takzvaný Palynomorph Darkness Index, metodu, která umožňuje odhadnout intenzitu a rozsah tehdejších požárů na základě zbarvení fosilních pylových zrn a spor. Kromě toho vědci zkoumali přítomnost polycyklických aromatických uhlovodíků (PAHs) a fosilního uhlí ve vzorcích, což jsou přímé stopy po spalování organické hmoty.

Výsledky ukazují, že fenomén rozsáhlých požárů trval minimálně 40 000 let, podle odhadů vědců však mohl přetrvávat až 300 000 let. Během této doby došlo k dramatickému globálnímu oteplení o 5 až 10 stupňů Celsia. Hlavní příčinou tohoto oteplení byly rozsáhlé sopečné erupce spojené s postupným rozpadem superkontinentu Pangea, které do atmosféry uvolnily obrovské množství skleníkových plynů.

Podle autorů studie vytvořilo teplé a suché klima ideální podmínky pro šíření požárů v původních jehličnatých lesích. Jakmile lesy odumřely nebo shořely, uvolněný prostor rychle obsadily kapradiny, rostliny, které jsou známé svou schopností kolonizovat narušenou krajinu rychleji než jiné druhy. Tyto kapradiny se poté staly snadno hořlavým palivem pro další vlny požárů, čímž vznikl sebeposilující cyklus ničení vegetace.

Kombinace změny klimatu, odlesňování a šíření oportunistických druhů může poskytnout všechny ingredience pro dokonalou bouři, uvedl Dr. van de Schootbrugge v souvislosti s výsledky výzkumu.

Vědci upozorňují, že podobný mechanismus, kdy klimatické změny vedou k odumírání lesů, následné kolonizaci rychle rostoucími rostlinnými druhy a zvýšenému riziku požárů, může mít relevanci i pro pochopení současných ekosystémových změn souvisejících s globálním oteplováním. Studie tak nabízí pohled do minulosti, který může pomoci lépe porozumět dynamice mezi klimatem, vegetací a požáry i v dnešní době.

Analýza 640metrového geologického profilu z Velké Británie umožnila týmu z Utrechtu detailně zmapovat postupné změny ve složení vegetace v průběhu desítek tisíc let. Kombinace tak velkého množství palynologických dat s chemickými indikátory požárů představuje podle autorů jeden z nejpodrobnějších záznamů tohoto typu pro dané geologické období.

Konec triasu je z geologického hlediska významným mezníkem, kdy vymírání otevřelo prostor pro následný rozmach dinosaurů v období jury. Pochopení mechanismů, které k tomuto vymírání v