Tání permafrostu na Aljašce zvyšuje obsah síranů a zinku v arktických řekách

Tání permafrostu v severozápadní arktické části Aljašky vyvolává zásadní změny v chemickém složení místních řek a potoků, upozorňuje nová studie zveřejněná 15. října 2026. Podle autorky Susan Trumbore dochází v oblasti pohoří Brooks Range k prudkému nárůstu koncentrací sulfátů a zinku ve vodních tocích, což představuje přímé riziko pro vodní ekosystémy i pro obyvatele regionu, kteří jsou na tyto řeky závislí.

Za tímto vývojem stojí proces, který vědci označují jako zrychlené oxidační zvětrávání sulfidových minerálů. Permafrost, tedy trvale zmrzlá půda, dlouhodobě fungoval jako bariéra, která bránila kontaktu podzemní vody se sulfidickými horninami uloženými hlouběji v zemi. Jakmile se však tato ledová vrstva začala v důsledku oteplování rozpouštět, otevřela se cesta vodě i kyslíku k minerálům, které byly dosud izolované. Výsledkem je chemická reakce, při níž se uvolňují sírany a těžké kovy, jež následně odtékají do říčních systémů.

Zlomovým okamžikem podle výzkumníků byla neobvykle teplá zima v roce 2019, která v regionu výrazně urychlila degradaci permafrostu. Od té doby pozorují vědci trvalé a rozsáhlé znečištění vodních toků, které nevykazuje známky ústupu. Studie, kterou vedl tým Evinger a kolegové a která nese název „Abrupt onset and persistent downstream effects of acid rock drainage on rivers across northwest Arctic Alaska“, dokumentuje, že se nejedná o ojedinělý nebo dočasný jev, ale o systémovou proměnu chemie řek v celém regionu.

Fenomén, který vědci nazývají „acid rock drainage“, tedy kyselý odtok z hornin, byl dosud spojován především s těžebním průmyslem, kde dochází k obdobným reakcím po narušení hornin lidskou činností. Nová zjištění však ukazují, že stejný proces může probíhat i přirozeně, pouze v důsledku klimatických změn a tání permafrostu, bez jakéhokoli přímého lidského zásahu do krajiny.

Druhá citovaná studie, kterou zpracoval Skierszkan pod názvem „Permafrost-thaw driven acid-rock drainage threatens Arctic aquatic ecosystems“, se zaměřuje na širší důsledky tohoto procesu pro arktické vodní prostředí. Autor upozorňuje, že zvýšené koncentrace zinku a dalších látek mohou mít toxický dopad na ryby a další vodní organismy, což by mohlo narušit potravní řetězce v oblastech, kde místní komunity tradičně loví ryby jako zdroj obživy.

Odborníci se shodují, že jde o jeden z méně viditelných, ale potenciálně závažných dopadů oteplování Arktidy, který dosud nebyl v takovém rozsahu dokumentován. Zatímco pozornost veřejnosti se obvykle soustředí na tání ledovců nebo ústup mořského ledu, degradace permafrostu a s ní spojené geochemické procesy probíhají často skrytě, přesto mohou mít dlouhodobé a rozsáhlé následky pro kvalitu vody v celých povodích.

Region Brooks Range na severu Aljašky je řídce osídlený, ale pro místní obyvatele, včetně domorodých komunit, představují řeky klíčový zdroj pitné vody i potravy. Zhoršující se kvalita vody tak může mít přímý dopad na jejich každodenní život a zdraví. Vědci proto volají po dalším sledování situace a rozšíření monitoringu na další oblasti arktické Aljašky a přilehlého Kanady, kde se podobné geologické podmínky vyskytují.

Studie také naznačují, že jde pravděpodobně o trend, který se bude s postupujícím oteplováním prohlubovat. Jelikož permafrost v arktických oblastech dále ustupuje, lze očekávat, že podobné procesy kyselého odtoku z hornin se budou objevovat i v dalších regionech, kde dosud zmrzlá půda bránila kontaktu vody se sulfidickými horninami. To by mohlo znamenat rozšíření problému z lokálního na regionální až kontinentální měřítko v rámci celé Arktidy.

Vědecká komunita považuje nové poznatky za důležitý impuls k přehodnocení toho, jak jsou vnímány dopady tání permafrostu. Zatímco dosud byla pozornost věnována především uvolňování skleníkových plynů ze zmrzlé půdy, nová zjištění ukazují, že proměny podzemní geochemie mohou mít stejně závažné, byť méně nápadné důsledky pro vodní zdroje a ekosystémy v nejsevernějších oblastech planety.