Sýrie v roce 2026 stále počítá škody na Palmyře, Mari a Apameji z občanské války

Syrská občanská válka, která vypukla v roce 2011 a oficiálně skončila v roce 2024, po sobě zanechala rozsáhlé škody nejen na lidských životech a infrastruktuře, ale také na kulturním dědictví země. Mezi nejvýznamnější ztráty patří poškození archeologických lokalit, které po staletí dokládaly historii regionu sahající až do starověku. K nejtěžším případům patří Palmyra, Mari a Apamea – místa, jejichž význam přesahuje hranice Sýrie a řadí se mezi klíčové památky světového kulturního dědictví.

Palmyra, zapsaná na seznam UNESCO, se stala symbolem devastace během konfliktu. Antické město, proslulé svými sloupovými ulicemi, chrámy a hrobkami, bylo v průběhu války opakovaně poškozeno. Vedle přímého ničení památek docházelo také k rozsáhlým loupežím, při nichž byly z lokalit odcizovány artefakty, které následně mizely na černém trhu s uměním.

Podobný osud potkal i starověké město Mari, jedno z nejvýznamnějších mezopotámských nalezišť na území Sýrie, které bylo po desetiletí předmětem archeologického výzkumu. Válečné operace a nedostatečná ochrana lokality vedly k tomu, že se stala terčem nelegálních vykopávek a plenění.

Apamea, proslulá svou Velkou kolonádou, patřící mezi nejdelší dochované antické kolonády na světě, rovněž utrpěla vážné škody. Satelitní snímky pořízené během konfliktu ukázaly rozsáhlé stopy nelegálních výkopů po celé ploše lokality, což svědčí o systematickém rabování ze strany různých aktérů konfliktu.

Poslední komplexní analýza rozsahu škod na syrském kulturním dědictví byla publikována v roce 2017, tedy uprostřed probíhající občanské války. Od té doby, přestože konflikt formálně skončil v roce 2024, nebyla zveřejněna žádná srovnatelně podrobná studie, která by zmapovala celkový rozsah zničení a ztrát za celé období bojů. Odborníci i mezinárodní instituce se tak nadále potýkají s neúplným obrazem toho, jak velké škody syrské archeologické dědictví za třináct let konfliktu skutečně utrpělo.

Ničení a plenění archeologických lokalit v Sýrii mělo několik příčin. Kromě přímých bojových operací, které památky poškozovaly nechtěně jako vedlejší efekt vojenských akcí, docházelo i k cílenému rabování za účelem finančního zisku. Odcizené artefakty sloužily jako zdroj příjmů pro různé strany konfliktu a obchod s nelegálně vykopanými předměty se stal součástí širší válečné ekonomiky.

Mezinárodní společenství, včetně UNESCO, se během konfliktu snažilo na ničení kulturního dědictví upozorňovat a apelovat na jeho ochranu, nicméně možnosti zásahu byly v podmínkách probíhající občanské války značně omezené. Lokality jako Palmyra, Mari a Apamea zůstávaly po dlouhá léta mimo dosah mezinárodních expertů a ochranářských organizací, což znemožňovalo průběžné sledování stavu památek i účinnou prevenci dalších škod.

Skutečný rozsah ztrát na syrském kulturním dědictví tak zůstává i v roce 2026 částečně nejasný. Absence aktuální komplexní analýzy od roku 2017 znamená, že odborná veřejnost nemá k dispozici ucelený přehled o tom, kolik lokalit bylo poškozeno, jak vážně a jaké množství artefaktů bylo za dobu konfliktu odcizeno či zničeno. Vzhledem k tomu, že válka trvala až do roku 2024, je pravděpodobné, že celk