Studie z Turecka: neandertálci a Homo sapiens sdíleli jeskyni postupně po tisíce let

Výzkumníci z Kjótské univerzity pod vedením Naokiho Morimota zveřejnili 8. července 2026 v prestižním vědeckém časopise Proceedings of the National Academy of Sciences studii, která přináší nové poznatky o soužití neandertálců a moderních lidí v severním Levantě. Výzkum se soustředil na jeskyni Üçağızlı II v Turecku, kde archeologické nálezy pokrývají období přibližně od 77 000 do 47 000 let před naším letopočtem.

Klíčovým nálezem jsou lidské zuby, jejichž stratigrafická poloha jednoznačně odlišuje přítomnost obou druhů v různých časových vrstvách. Zuby neandertálců pocházejí z vrstev datovaných mezi 77 000 a 59 000 lety, zatímco zuby druhu Homo sapiens byly nalezeny ve vrstvách odpovídajících období od 59 000 do 47 000 let před naším letopočtem. Jeskyně tak fungovala jako místo postupného střídání dvou různých lidských druhů, přičemž obě skupiny zanechaly stopy po velmi podobném způsobu života.

Vedle zubů výzkumníci analyzovali kamenné nástroje, zvířecí zbytky a mušle druhu Columbella rustica. Právě mušle představují jeden z nejpozoruhodnějších dokladů symbolického chování – nesou zřetelné stopy po perforaci a tepelném zpracování, což naznačuje jejich záměrné využití jako ozdob nebo předmětů se symbolickým významem. Tento typ chování byl dosud spojován především s moderními lidmi, jeho přítomnost v kontextu neandertálského osídlení jeskyně proto výrazně posiluje argumenty o kognitivních schopnostech tohoto druhu.

Lovné strategie obou skupin se podle nalezených zvířecích zbytků nápadně podobaly. Obyvatelé jeskyně v obou obdobích lovili především divoké kozy, jeleny a divočáky, tedy druhy typické pro hornatou krajinu severního Levantu. Tato shoda v preferenci lovné zvěře svědčí o tom, že obě skupiny čelily podobným ekologickým podmínkám a reagovaly na ně srovnatelnými způsoby.

Morimoto a jeho kolegové na základě souhrnu všech nálezů dospěli k závěru, že kulturní interakce mezi neandertálci a Homo sapiens byla v této oblasti hluboká a kontinuální. Podobnost materiální kultury obou skupin přitom nelze vysvětlit pouhou shodou okolností. Výzkumníci se přiklánějí k interpretaci, podle níž docházelo k přímému nebo nepřímému přenosu znalostí, dovedností a možná i symbolických praktik mezi oběma druhy, a to v průběhu tisíciletí, kdy obývaly stejnou geografickou oblast.

Jeskyně Üçağızlı II leží v oblasti, která je z hlediska paleontologie a archeologie lidského druhu mimořádně významná. Severní Levant obecně představuje jeden z klíčových koridorů, kudy moderní lidé postupovali z Afriky do Eurasie, a zároveň oblast, kde se jejich expanze střetla s ustupující populací neandertálců. Předchozí výzkumy naznačovaly, že k takovým kontaktům docházelo, nová studie však přináší konkrétnější a chronologicky přesnější doklady z jediné lokality.

Výzkum byl publikován pod identifikátorem DOI 10.1073/pnas.2609061123. Studie navazuje na dlouhodobé snahy vědecké komunity lépe pochopit okolnosti, za nichž neandertálci vymizeli a Homo sapiens se stal jediným přeživším zástupcem rodu Homo. Dosavadní genetické analýzy prokázaly, že k mezidruhové reprodukci docházelo a její stopy