Vědci digitálně zrekonstruovali tvář 315 000 let starého fosilního nálezu Irhoud 1

Vědecký tým pod vedením Dr. Johariho Yapa Abdullaha z Universiti Sains Malaysia a Saveetha University vytvořil digitální obličejovou rekonstrukci nejstaršího známého zástupce druhu Homo sapiens. Studie, kterou zveřejnil autor Enrico de Lazaro 13. září 2026, vychází z fosilie objevené v marocké lokalitě Jebel Irhoud a byla publikována v odborném časopise Heritage pod označením DOI: 10.3390/heritage9090369.

Fosilie, známá jako Irhoud 1, byla poprvé nalezena už v 60. letech 20. století. Tehdy ji vědci považovali za pozůstatek neandertálce starého přibližně 40 000 let. Toto zařazení se ale ukázalo jako mylné – nové datování provedené v roce 2017 přisoudilo fosilii stáří kolem 315 000 let, čímž se Irhoud 1 stal jedním z nejstarších dosud objevených dokladů o existenci anatomicky moderního člověka.

Pro účely nové studie výzkumníci použili kombinaci několika technik, mimo jiné fotogrammetrii, CT skenování a metodu anatomické deformace. Díky tomuto postupu dokázali odhadnout objem mozkovny fosilie na 1 364 mililitrů, tedy hodnotu srovnatelnou s objemem mozku dnešního člověka. Výsledkem práce jsou dva typy digitálních vyobrazení obličeje – neutrální šedá verze určená spíše pro vědecké a forenzní účely a barevná umělecká verze, která má sloužit širší veřejnosti k představě, jak mohl vypadat jeden z nejstarších předků moderního člověka.

Cílem studie bylo především prokázat proveditelnost forenzní obličejové aproximace a morfometrické analýzy na tak staré a fragmentárně dochované fosilii, jakou je Jebel Irhoud. Podobné metody se běžně využívají v kriminalistice při rekonstrukci podob z lebek, jejich aplikace na fosilie staré stovky tisíc let ale představuje mnohem větší výzvu kvůli neúplnosti nálezů a nejistotám spojeným s odhadem měkkých tkání.

Objev z Jebel Irhoud výrazně posunul dosavadní chápání vzniku moderního člověka. Zatímco se dlouho předpokládalo, že Homo sapiens vznikl především ve východní Africe zhruba před 200 000 lety, nové datování fosilie z Maroka naznačuje, že vývoj druhu probíhal na celém africkém kontinentu a byl výrazně starší, než se dříve myslelo. Rekonstrukce obličeje tak nejen doplňuje vizuální představu o vzhledu raných zástupců našeho druhu, ale zároveň dokládá, že moderní metody digitální antropologie lze úspěšně aplikovat i na mimořádně staré a vzácné fosilní nálezy.