Studie: Vývoj lidského mozku poháněly cukry, nikoli jen maso

Cukry, nikoli výhradně maso, mohly být klíčovým palivem, které umožnilo dramatický růst lidského mozku za posledních čtyři miliony let. To je hlavní závěr rozsáhlé studie vědců z University of Sydney a University of Glasgow, kterou 6. srpna 2026 publikoval časopis Science.

Autoři studie, vedení profesorkou Jennie Brand-Miller, se zaměřili na evoluční proměnu velikosti mozku od raných hominidů až po moderního člověka. Mozek australopitéka afarensis, jednoho z nejstarších známých předků člověka, vážil přibližně 300 gramů. Mozek dnešního Homo sapiens dosahuje hmotnosti kolem 1 500 gramů – jde tedy o pětinásobný nárůst. Podle vědců za tímto vývojem stála z velké části schopnost efektivně zpracovávat a využívat cukry jako zdroj energie.

Lidský mozek je z energetického hlediska extrémně náročný orgán. Tvoří pouze asi 2 % celkové tělesné hmotnosti, ale spotřebuje zhruba 20 % energie, kterou tělo vydá v klidu. Preferovaným palivem mozku je glukóza, jejíž denní potřeba se u dospělého člověka pohybuje mezi 150 a 250 gramy, u malých dětí pak kolem 125 gramů.

Vědci na základě analýzy fosilních zubů, izotopových poměrů a genetických adaptací dospěli k závěru, že raní hominidé získávali většinu energie právě z cukrů – více než 65 % jejich energetického příjmu pocházelo z ovoce. Tento poznatek podle autorů studie zpochybňuje dlouho zastávanou hypotézu, podle níž byl hlavním hnacím motorem růstu mozku především konzumace masa a s ní spojený přísun bílkovin a tuků.

„Cukry a škroby mohly formovat vývoj lidského mozku a vlastnosti, které nás činí lidmi,“ uvádí studie, podle níž šlo o zásadní evoluční faktor srovnatelný svým významem s masitou stravou, ne-li důležitější.

Výzkumníci zdůrazňují, že jejich zjištění nemají sloužit jako argument pro nadměrnou konzumaci rafinovaného cukru v moderní stravě. Naopak upozorňují na rozdíl mezi přirozenými zdroji sacharidů, na které byl lidský organismus evolučně adaptován, a průmyslově zpracovanými cukry, které jsou v dnešní stravě běžné. Profesorka Brand-Miller v této souvislosti uvádí: „Lidé by se měli zaměřit na kvalitní zdroje sacharidů, včetně celých plodů, luštěnin a výživných obilovin.“

Studie tak přináší nový pohled na dlouhotrvající debatu o tom, co skutečně stálo za evolučním úspěchem lidského druhu. Zatímco populární představa spojuje rozvoj velkého mozku především s loveckou strategií a masitou stravou raných lidí, nová analýza ukazuje, že role sacharidů byla přehlížena a mohla být přinejmenším stejně důležitá.

Autoři práce vycházeli z kombinace paleoantropologických, biochemických a genetických dat, což jim umožnilo sestavit komplexnější obraz stravovacích návyků raných hominidů. Fosilní zuby a jejich opotřebení poskytují informace o typu potravy, kterou naši předkové konzumovali, izotopové analýzy pak umožňují rekonstruovat složení jejich jídelníčku. Genetické adaptace, například ty spojené se zpracováním škrobu a cukru v těle, doplňují obraz o mechanismy, které mohly evoluci mozku urychlit.

Výzkum publikovaný v prestižním časopise Science (DOI: 10.1126/science.aed8437) tak přináší důležitý příspěvek do diskuse o výživě a evoluci člověka. Podle autorů by měl vést k přehodnocení zjednodušených představ o stravě našich předků a zároveň k lepšímu pochopení toho, jaké potraviny jsou pro lidský organismus – a především pro mozek – skutečně přirozené a prospěšné.

Zjištění mají potenciál ovlivnit i současné diskuse o výživových doporučeních, protože ukazují, že sacharidy z kvalitních přírodních zdrojů hrály v lidské evoluci nezastupitelnou roli. Otázka, zda a jak by se tento poznatek měl promítnout do moderních stravovacích doporučení, zůstává podle vědců předmětem dalšího výzkumu.