Studie: pobřežní mokřady ukládají 13-15 % dusíku v oceánech

Nová studie, kterou 27. července 2026 publikoval Luis Lassaletta, přináší dosud nejrozsáhlejší analýzu takzvaného modrého dusíku – dusíku vázaného v pobřežních mokřadech, jako jsou slané bažiny a mangrovové porosty. Výzkum vychází z práce autorského týmu Langley et al. (2026), který zpracoval více než osm tisíc měření z 255 mokřadů po celém světě. Studie s názvem „Blue nitrogen follows the fate of tidal wetlands“ vyšla v odborném časopise Earth's Future pod DOI https://doi.org/10.1029/2025EF006747.

Autoři se zaměřili na to, jakou roli hrají slané bažiny a mangrovy v koloběhu dusíku v mořském prostředí. Podle výsledků analýzy se tyto ekosystémy podílejí na celkovém ukládání dusíku v oceánech přibližně z 13 až 15 procent. Jde o podíl, který zdůrazňuje význam pobřežních mokřadů jako přirozeného filtru a zásobárny živin, jež by jinak mohly zatěžovat mořské vody.

Mokřady fungují jako přirozený mechanismus, který zachycuje a akumuluje dusík přicházející z řek, zemědělské půdy i lidských sídel. Tento proces, označovaný jako modrý dusík, brání tomu, aby se nadměrné množství živin dostalo do otevřeného moře, kde by mohlo způsobit vážné ekologické problémy. Mezi ně patří především eutrofizace, tedy nadměrné obohacení vody živinami, které vede k přemnožení řas a následnému úbytku kyslíku ve vodě. S tím souvisí i výskyt toxických algových květů, které ohrožují vodní organismy i lidské zdraví, a celkové zhoršení kvality vody v pobřežních oblastech.

Studie Langley et al. (2026) upozorňuje, že schopnost mokřadů plnit tuto klíčovou funkci je přímo závislá na jejich zachování. Autoři varují, že osud modrého dusíku je úzce spjat s osudem samotných mokřadů – pokud tyto ekosystémy mizí, ztrácí se i jejich schopnost zadržovat dusík a chránit tak kvalitu mořské vody.

Mezi hlavní hrozby, které podle studie ohrožují slané bažiny a mangrovy, patří především ztráta mokřadů způsobená lidskou činností, jako je zástavba pobřežních oblastí, odvodňování půdy nebo přeměna mokřadů na zemědělskou půdu či akvakulturu. Vedle přímého ničení těchto stanovišť představuje vážnou hrozbu i změna klimatu, která mění srážkové vzorce a teplotní podmínky nezbytné pro fungování těchto citlivých ekosystémů.

Zvláštní pozornost autoři věnují také zvyšující se hladině moří, která patří mezi nejvýznamnější dlouhodobé hrozby pro pobřežní mokřady. Stoupající hladina oceánů může vést k zaplavení a postupnému zániku slaných bažin a mangrovových porostů, zejména tam, kde nemají tyto ekosystémy dostatek prostoru k přirozenému ústupu do vnitrozemí nebo kde jim v tom brání lidská infrastruktura. Ztráta těchto stanovišť by podle studie znamenala nejen úbytek biodiverzity, ale i výrazné oslabení schopnosti přírody regulovat koloběh dusíku v mořském prostředí.

Výzkumný tým zdůrazňuje, že ochrana a obnova pobřežních mokřadů by měla být považována za prioritu nejen z hlediska ochrany přírody, ale i z hlediska udržení kvality vody v přímořských oblastech. Zachování funkčních slaných bažin a mangrovů totiž může výrazně přispět k prevenci eutrofizace a souv