Studie UCSF: improvizace aktivuje mozek jinak než hraní naučené hudby, tvrdí Barrettová

Nová studie o hudební improvizaci, kterou 29. července 2026 představila Karen Barrettová z Institutu pro zdraví a stárnutí na Kalifornské univerzitě v San Francisku (UCSF), přináší poznatky o tom, jak improvizovaná hudba ovlivňuje mozek jinak než hraní naučených, zapamatovaných skladeb. Výzkum ukazuje, že při improvizaci se aktivují odlišné neuronální sítě, což podle Barrettové naznačuje, že kreativita není jen dovedností získanou tréninkem, ale vrozenou schopností lidského mozku.

Podle studie profesionální jazzoví hudebníci při improvizaci deaktivují dorsolaterální prefrontální kůru, oblast spojenou s vědomou kontrolou a sebekritikou, a naopak aktivují mediální prefrontální kůru, která souvisí se sebevyjádřením a introspekcí. Tento vzorec se výrazně liší od aktivity mozku při hraní zapamatované hudby, kdy je kontrolní centrum naopak více zapojeno.

Zajímavé výsledky přinesl výzkum i u dětí bez formálního hudebního vzdělání. U nich improvizace vyvolala širokou deaktivaci senzorických center mozku spolu s aktivací struktur spojených s odměnou. To podle Barrettové ukazuje, že schopnost improvizovat a tvořit není vázána na léta tréninku, ale je přítomna už u dětí, které se hudbě nikdy formálně neučily.

Studie dále popisuje, že improvizace je spojena s takzvanou generativní kreativitou, tedy schopností vytvářet nové, dosud neexistující vzorce namísto reprodukce něčeho již naučeného. Tento proces podle výzkumu aktivuje multimodální síť v mozku, která zapojuje více smyslových a kognitivních oblastí současně.

Barrettová se výzkumu hudby a mozku věnuje dlouhodobě, přičemž jejím hlavním zaměřením je vliv hudby na stárnutí a celkové zdraví. Sama hrát na klavír začala v pěti letech a hudební vzdělání dále rozvíjela na Wellesley College. Tato osobní zkušenost podle jejích slov formovala i směr, kterým se její výzkumná práce ubírá.

V rozhovoru u příležitosti zveřejnění studie Barrettová uvedla, že improvizace má pro mozek prospěšný účinek a může hrát roli i v podpoře zdraví v širším slova smyslu. „Kreativita je sama o sobě hodnotná a prospívá mozku,“ uvedla Barrettová, podle níž by se schopnost improvizovat a tvořit neměla vnímat pouze jako umělecký nebo profesní talent, ale jako přirozenou vlastnost, kterou lze u lidí podporovat a rozvíjet v jakémkoli věku.

Zjištění týmu z UCSF tak zapadají do širšího vědeckého zájmu o to, jak hudba a kreativní činnosti obecně ovlivňují kognitivní funkce a mozkové zdraví v průběhu života. Rozdílná aktivace mozkových center u trénovaných hudebníků a netrénovaných dětí podle Barrettové naznačuje, že proces tvorby je hlouběji zakořeněn v lidské neurobiologii, než se dosud předpokládalo, a že formální trénink spíše mění způsob, jakým se kreativita projevuje, než že by ji teprve vytvářel.

Výzkum tak otevírá otázky týkající se možného využití improvizace a podobných kreativních aktivit v terapeutických nebo preventivních programech zaměřených na zdravé stárnutí mozku. Barrettová v rozhovoru naznačila, že další práce jejího týmu by se měla zaměřit právě na praktické důsledky těchto zjištění a na to, jakým způsobem lze podporu kreativity systematicky zahrnout do programů péče o