Studie: hlas odhalí biologický věk mozku i riziko demence

Hlas může prozradit biologický věk člověka i riziko demence – k tomuto závěru dospěla rozsáhlá mezinárodní studie, kterou 30. září 2026 zveřejnil časopis Science Advances. Výzkum vedl Global Brain Health Institute ve spolupráci s Trinity College Dublin a zapojil téměř 3 000 lidí z Latinské Ameriky.

Do studie bylo zařazeno 2 928 španělsky mluvících účastníků z pěti zemí – Argentiny, Chile, Kolumbie, Mexika a Peru. Vědecký tým na základě hlasových nahrávek vyvinul model nazvaný „speech clock“ (hlasový časovač), který odhaduje biologické stárnutí mozku a riziko demence z toho, jak člověk mluví. Model analyzuje akustické a jazykové parametry řeči – výšku tónu, délku pauz mezi slovy i celkovou rychlost mluvy.

Klíčovým ukazatelem, se kterým výzkumníci pracovali, je takzvaný „speech age gap“, tedy rozdíl mezi biologickým věkem odhadnutým z hlasu a skutečným kalendářním věkem člověka. Tento rozdíl podle studie úzce koreluje s dalšími biologickými ukazateli stárnutí – s nálezy z neurozobrazování mozku, s takzvaným DNA metylačním stárnutím (epigenetickým markerem biologického věku) a také s biomarkery Alzheimerovy choroby, konkrétně s hladinou plazmatického p-tau217, který patří mezi nejspolehlivější krevní ukazatele této nemoci.

Vyšší věkový rozdíl v řeči byl ve studii spojen s horším výkonem v kognitivních testech a s nižší mírou samostatnosti v běžném životě. Jinými slovy, čím více hlas „zestárl“ rychleji než kalendářní věk člověka, tím častěji se u dané osoby objevovaly známky zhoršujících se mentálních funkcí a potíže se zvládáním každodenních činností.

Výzkumníci zároveň zjistili, že na rychlost stárnutí řeči má vliv i sociální prostředí. Lidé žijící v nepříznivých sociálních podmínkách vykazovali rychlejší stárnutí hlasu než ti, kteří měli lepší socioekonomické zázemí. Tento nález naznačuje, že hlas v sobě nenese jen biologickou, ale i sociální historii člověka.

„Studie ukazuje, že hlas v sobě může obsahovat mnohem více informací o procesu stárnutí, než se dosud předpokládalo,“ uvedl hlavní autor studie Agustín Ibáñez, profesor na Trinity College Dublin. Podle něj má výzkum potenciál otevřít nové možnosti včasného odhalování rizika demence pomocí jednoduchého a neinvazivního nástroje – nahrávky mluveného projevu.

Autoři studie zároveň zdůrazňují, že jde zatím o výzkumný nástroj, nikoli o schválenou diagnostickou metodu. Hlasový časovač by podle nich mohl v budoucnu posloužit jako doplňkový screeningový prostředek, zejména v oblastech, kde není snadno dostupné zobrazovací vyšetření mozku nebo laboratorní testy biomarkerů. Výhodou takového přístupu je jeho nenáročnost – stačí zvuková nahrávka řeči, kterou lze pořídit i na dálku a bez nutnosti specializovaného lékařského vybavení.

Studie je také pozoruhodná tím, že se zaměřila na populaci Latinské Ameriky, která bývá ve výzkumu stárnutí mozku a demence dosud méně zastoupena než populace Severní Ameriky nebo Evropy. Zahrnutí účastníků z pěti odlišných zemí regionu má podle autorů přispět k lepšímu pochopení toho, jak se faktory stárnutí mozku projevují napříč různými sociálními a kulturními kontexty.

Vědci plánují v dalším výzkumu ověřit, zda lze hlasový časovač uplatnit i u mluvčích jiných jazyků a v odlišných geografických a kulturních podmínkách. Cílem je zjistit, nakolik jsou zjištěné souvislosti mezi řečí a biologickým stárnutím mozku univerzální, a nakolik jsou naopak specifické pro zkoumanou populaci. Pokud se metoda osvědčí i v širším měřítku, mohla by se stát jedním z nástrojů pro včasné odhalování rizika kognitivního poklesu v běžné klinické praxi.