Nová analýza posunula stáří naleziště mamutů v Jižní Dakotě o 130 000 let

Vědci výrazně přehodnotili stáří pozůstatků desítek mamutů nalezených v Jižní Dakotě, které po léta patřily k nejznámějším paleontologickým lokalitám v Severní Americe. Nová studie publikovaná v časopise Quaternary Research ukazuje, že kosti jsou mnohem starší, než se dosud předpokládalo.

Naleziště se nachází v propadlině, která vznikla propadnutím podloží nad podzemními dutinami vytvořenými rozpouštěním horniny. Tato prohlubeň byla v minulosti napájena teplými prameny, což z ní učinilo přirozenou past pro velká zvířata. Mamuti sem podle všeho přicházeli za vodou a potravou, a řada z nich zde uvízla v bahně kolem pramenů a uhynula. Díky tomu se na jednom místě nashromáždily pozůstatky desítek jedinců, což z lokality dělá jedno z nejbohatších nalezišť svého druhu na kontinentu.

Původní odhady datovaly kosti do doby přibližně před 26 000 lety, tedy do období, kdy mamuti ještě žili na velké části Severní Ameriky před koncem poslední doby ledové. Nová analýza však ukázala, že pozůstatky jsou staré více než 160 000 let, což znamená posun o více než 130 000 let oproti dřívějším představám.

Ke změně došlo díky použití přesnějších datovacích metod, které umožňují lépe stanovit stáří materiálu z tak vzdálené minulosti. Starší odhady vycházely z metod, jejichž spolehlivost s rostoucím stářím vzorků klesá, zatímco nové techniky dokážou zachytit i mnohem starší geologické a biologické záznamy s vyšší přesností.

Výsledek má zásadní význam pro pochopení historie mamutů v Severní Americe, protože posouvá dobu jejich výskytu v oblasti hluboko do starších období pleistocénu. Naleziště tak nově dokládá přítomnost mamutů v regionu v době, která předchází poslednímu ledovcovému maximu o desítky tisíc let.

Odborníci uvádějí, že podobné přehodnocení stáří může mít dopad i na interpretaci dalších nálezů z podobných prostředí, kde se zvířata shromažďovala kolem vodních zdrojů. Teplé prameny totiž vytvářely specifické podmínky, které usnadňovaly zachování kostí po velmi dlouhou dobu, a zároveň mohly lákat generace zvířat po tisíce let po sobě.

Naleziště v Jižní Dakotě je díky množství dochovaných koster dlouhodobě využíváno k výzkumu chování, stravy i prostředí, v němž mamuti žili. Nové stanovení stáří nyní vědcům umožní přesněji zařadit tato zjištění do širšího kontextu vývoje severoamerické megafauny během pleistocénu.