Studie na myších spojuje prenatální zánět s autismem, rapamycin zmírnil příznaky

Vědci z University of California - Los Angeles Health Sciences zveřejnili 25. července 2026 výsledky studie, která přináší nový pohled na souvislost mezi zánětem během těhotenství a vývojem autismu u potomků. Výzkum, provedený na myších, ukázal, že zánětlivé procesy v těle matky během těhotenství vedou u potomků k trvalým změnám v mozkové aktivitě a chování. Myši vystavené prenatálnímu zánětu následně vykazovaly symptomy podobné autismu, včetně narušené komunikace mezi jednotlivými oblastmi mozku, přecitlivělosti na smyslové podněty a opakovaného, stereotypního chování.

Klíčovým zjištěním studie, publikované v odborném časopise Nature Communications, je pozorování, že jediná dávka léku rapamycin dokázala u postižených myší během přibližně dvou hodin výrazně zlepšit několik problematických oblastí najednou. Zlepšila se komunikace mezi mozkovými oblastmi, snížila se přecitlivělost na smyslové vjemy, omezilo se opakované chování a pokleslo i riziko záchvatů. Účinek jedné dávky léku se však ukázal jako pouze dočasný a po určité době odezněl.

Rapamycin je látka, která ovlivňuje takzvanou mTOR signální dráhu - buněčný mechanismus, jenž reguluje růst a množení buněk. Tato dráha hraje roli v celé řadě biologických procesů a její narušení bylo v minulosti spojováno s několika neurologickými poruchami. Podle autorů studie právě rychlost a rozsah pozorovaného zlepšení naznačují, že by v mozku mohly existovat dosud neprobádané mechanismy, které lze terapeuticky ovlivnit.

Vedoucí autor studie, doktor Harley Kornblum, k výsledkům uvedl: Úroveň funkční normalizace dosažená během této krátké doby naznačuje nové mechanismy, jak by možné léčby mohly fungovat. Podle něj samotná rychlost, s jakou se u zvířat projevilo zlepšení napříč několika různými symptomy současně, je pro vědeckou komunitu překvapivá a otevírá otázky, které dosud nebyly dostatečně prozkoumány.

Studie má podle vědců i širší význam přesahující samotnou otázku autismu. Skutečnost, že dospělý mozek dokázal na podání léku reagovat tak rychlou a komplexní změnou funkce, podle autorů naznačuje, že mozek v dospělosti může být podstatně adaptabilnější a flexibilnější, než se dosud předpokládalo. Tento poznatek by mohl mít význam i pro výzkum dalších neurologických a psychiatrických onemocnění, u nichž se dlouhodobě předpokládala jen omezená možnost ovlivnit již vytvořené struktury a funkce mozku v dospělém věku.

Přes slibné výsledky vědci zdůrazňují, že rapamycin samotný není vhodným kandidátem pro léčbu autismu u lidí. Doktor Neil Harris, další z autorů studie, upozornil, že opakované podávání této látky může být pro organismus toxické. Kromě toho se podle něj účinnost léku při dlouhodobém užívání snižuje, což by omezovalo jeho praktické využití jako trvalé terapie. Rapamycin se v medicíně již používá, zejména v souvislosti s potlačením imunitní reakce u transplantovaných pacientů nebo v onkologii, ale jeho dlouhodobé podávání je spojeno s vedlejšími účinky, které by u léčby autismu představovaly neúměrné riziko.

Z tohoto důvodu vědci zdůrazňují, že cílem dalšího výzkumu by neměl být rapamycin jako takový, ale hledání bezpečnějších terapeutických cílů v rámci stejné signální dráhy nebo souvisejících mechanismů. Pok