Stanfordská encyklopedie filozofie zásadně přepracovala heslo o mysticismu

Stanfordská encyklopedie filozofie zveřejnila 4. září podstatnou revizi svého hesla o mysticismu, jehož první verze pochází z listopadu 2004. Heslo se zabývá mystickými zkušenostmi, jejich klasifikací a povahou – tématem, které už na přelomu devatenáctého a dvacátého století systematicky zkoumal americký filozof a psycholog William James, jehož práce dodnes tvoří jeden z výchozích bodů pro filozofickou diskusi o mystice.

Encyklopedie upozorňuje na terminologickou obtíž spojenou se samotným pojmem „mysticismus“. Ten bývá chápán jako soubor praktik, diskurzů, textů, institucí a tradic, které se týkají zkušeností považovaných za zvláštní nebo posvátné. Mystická zkušenost samotná je pak definována šířeji než jen jako prožitek – jde spíše o názor na nesenzorické uvědomění nebo o nestrukturovanou senzorickou zkušenost, která poskytuje zdánlivý přístup k realitě přesahující běžné smyslové vnímání. Typickými příklady, s nimiž se filozofové a badatelé v této oblasti pracují, jsou výroky o „sjednocení s Bohem“ nebo o dosažení „kosmického vědomí“.

Podstatnou část hesla tvoří klasifikace mystických zkušeností, která se v odborné literatuře ustálila do několika základních dvojic kategorií. Rozlišuje se mezi zkušeností extrovertivní, při níž subjekt vnímá jednotu s vnějším světem a přírodou, a introvertivní, kdy se jednota nachází uvnitř vlastního vědomí, oproštěného od smyslových vjemů i myšlenkového obsahu. Druhé dělení se týká vztahu mezi subjektem zkušenosti a tím, s čím se sjednocuje – dualistické pojetí předpokládá, že subjekt si i v okamžiku sjednocení zachovává vlastní identitu odlišnou od božství či absolutna, zatímco monistické pojetí popisuje úplné splynutí, při němž rozdíl mezi subjektem a objektem zaniká.

Filozofové se dále věnují atributům, které bývají mystickým zkušenostem přisuzovány. Patří mezi ně takzvaná noetická kvalita, tedy přesvědčení, že zkušenost přináší skutečné poznání nebo vhled do povahy reality, dále nevyjádřitelnost, tedy tvrzení, že prožitek nelze adekvátně popsat běžným jazykem, a konečně paradoxnost, kdy popisy zkušenosti obsahují logicky rozporné výroky, jež přesto mají podle mystiků smysl.

Revidované heslo se rovněž podrobně zabývá epistemologickými otázkami spojenými s mystickými zkušenostmi. Filozofové se ptají, zda takové zkušenosti mohou sloužit jako důkaz pro existenci nadpřirozené reality nebo pro pravdivost náboženských tvrzení, a jaké nároky lze na základě subjektivního prožitku vůbec klást na objektivní poznání. Tato debata zahrnuje argumenty jak zastánců, tak kritiků myšlenky, že mystická zkušenost má poznávací hodnotu srovnatelnou s běžným smyslovým vnímáním.

Samostatnou pozornost věnuje text sekulárnímu mysticismu, tedy zkušenostem, které nesou znaky tradičně popisované jako mystické, ale nejsou spojeny s žádným konkrétním náboženským rámcem ani vírou v transcendentno. Heslo dále propojuje téma mysticismu s otázkami metafyziky, tedy s úvahami o povaze reality, kterou má mystická zkušenost odhalovat, s morálkou, tedy s tím, jaký vliv má prožitek na etické jednání a hodnoty jednotlivce, a konečně s otázkami genderu, tedy s tím, jak se mystické zkušenosti a jejich interpretace liší podle pohlaví a jak byly ženy mystičky historicky vnímány a hodnoceny odlišně od mužů.

Autoři hesla zdůrazňují, že mystické zkušenosti se vyskytují napříč všemi světovými náboženstvími – v křesťanství, islámu, judaismu, hinduismu i buddhismu – a podle dostupných poznatků pravděpodobně i ve všech takzvaných primitivních náboženstvích. Tato univerzálnost výskytu je jedním z argumentů, které badatelé používají při úvahách o společném jádru mystické zkušenosti napříč kulturami a náboženskými tradicemi, byť interpretace tohoto jádra se mezi filozofy a religionisty nadále výrazně liší.