Italští pěstitelé rýže v Pavii čelí suchu a přemnožení plevelů

Sharon Angoli stojí uprostřed svého rýžového pole v provincii Pavia a pohled, který se před ní rozprostírá, není zrovna povzbudivý. Léto přišlo příliš brzy a s ním i problémy, které italští pěstitelé rýže v této oblasti znají stále důvěrněji – sucho a nekontrolovatelný růst plevelů, které ohrožují celou úrodu.

Provincie Pavia leží v srdci Pádské nížiny a patří k nejvýznamnějším oblastem pěstování rýže v celé Evropě. Místní rýžová pole, takzvaná risaie, jsou nedílnou součástí krajiny i hospodářství regionu po staletí. Právě zde vzniká velká část italské rýže, která se dostává na stoly po celém kontinentu. Pro farmáře jako Sharon Angoli to ale v posledních letech znamená stále náročnější boj s přírodou, která se chová čím dál méně předvídatelně.

Letošní sezóna přinesla kombinaci faktorů, která pěstitele dostává pod enormní tlak. Sucho, které udeřilo dříve, než bylo obvyklé, výrazně snížilo hladinu vody v zavodňovacích kanálech, na nichž jsou rýžová pole zcela závislá. Rýže patří mezi plodiny s vysokou spotřebou vody, a pokud není k dispozici dostatek zavlažování, rostliny trpí a výnosy klesají. Angoli popisuje situaci jako jednu z nejsložitějších, s nimiž se za svou kariéru pěstitelky setkala.

K problému se suchem se přidává ještě jeden, neméně závažný – plevele. V podmínkách, kdy hladina vody v polích kolísá nebo je nedostatečná, dostávají nežádoucí rostliny ideální příležitost k rozmnožení. Klasická metoda potlačení plevelů pomocí zaplavení pole, která funguje tak, že voda dusí konkurenční rostliny a dává rýži prostor k růstu, v letošním roce selhává. Tam, kde není dostatek vody, plevele prostě přebírají kontrolu.

Situace v provincii Pavia není izolovaným případem. Celá oblast Pádské nížiny čelí důsledkům klimatických změn, které se v zemědělství projevují stále výrazněji. Zimy jsou kratší, jaro přichází dříve a léto je horší a sušší než v minulých dekádách. Pro pěstitele rýže to znamená nutnost přizpůsobovat tradiční postupy novým podmínkám, což je finančně i organizačně nákladné.

Sharon Angoli se snaží hledat řešení. Část polí se pokouší zavlažovat alternativními metodami, sleduje předpovědi počasí s ještě větší pozorností než dříve a konzultuje situaci s odborníky z místních zemědělských sdružení. Přesto přiznává, že některé faktory jsou prostě mimo její kontrolu. Pokud déšť nepřijde a kanály zůstanou poloprázdné, žádná individuální snaha nemůže plně nahradit to, co příroda odmítá poskytnout.

Problém plevelů navíc komplikuje i rostoucí tlak na omezení používání herbicidů. Evropská legislativa v posledních letech zpřísňuje pravidla pro používání chemických přípravků na ochranu rostlin, a pěstitelé tak přicházejí o část nástrojů, které dříve pomáhaly udržet plevele pod kontrolou. Hledání alternativních, ekologičtějších metod je sice správným směrem, ale jejich zavedení do praxe vyžaduje čas, peníze a know-how, které ne každý malý farmář má k dispozici.

Ekonomické dopady letošní sezóny budou podle odhadů místních zemědělských organizací citelné.