Sonda BepiColombo odhodila přenosový modul a míří do finální fáze cesty k Merkuru

Sonda BepiColombo zahájila 6. září 2026 finální fázi přiblížení k planetě Merkur, poté co se o několik dní dříve zbavila části své konstrukce, kterou už na cestě dál nepotřebuje. Mise, kterou vede Evropská kosmická agentura (ESA) ve spolupráci s japonskou agenturou JAXA, tak vstupuje do klíčového období před samotným vstupem do oběžné dráhy kolem nejmenší a Slunci nejbližší planety sluneční soustavy.

Klíčovým krokem bylo oddělení takzvaného modulu MTM (Mercury Transfer Module), který sondu po celou dobu letu zásoboval energií a pomocí iontových motorů ji naváděl na správnou trajektorii. K odpojení tohoto modulu došlo 3. září 2026. Potvrzení o úspěšném manévru získali odborníci ESA prostřednictvím pozemních antén ve Španělsku a Argentině, a to ve chvíli, kdy se sonda nacházela ve vzdálenosti více než 200 milionů kilometrů od Země. „Fáze příjezdu začíná oddělením MTM od kosmické lodi 3. září 2026, uvedla ESA k tomuto kroku.

BepiColombo odstartoval z evropského kosmodromu v Kourou ve Francouzské Guyaně 20. října 2018. Od té doby sonda urazila dlouhou a komplikovanou cestu, během níž využila gravitačních manévrů kolem Země, Venuše a samotného Merkuru, aby postupně zpomalovala a upravovala svou dráhu směrem k cíli. Celková doba letu k Merkuru tak dosáhne 7,2 roku, což odráží technickou náročnost mise – dostat se k planetě ležící hluboko v gravitační studni Slunce vyžaduje mnohem složitější manévrování než třeba let ke vzdáleným planetám.

Mise nese jméno po italském matematikovi a inženýrovi Giuseppe „Bepi Colombovi, který se v minulém století zásadně zasloužil o pochopení oběžné dráhy Merkuru a navrhl gravitační manévry, jaké se dodnes při meziplanetárních letech využívají.

Samotná sonda BepiColombo se skládá ze dvou samostatných orbiterů, které budou po dosažení cíle zkoumat Merkur nezávisle na sobě. Prvním je Mercury Planetary Orbiter (MPO), vyvinutý ESA, který se zaměří na povrch a vnitřní strukturu planety. Druhým je Mercury Magnetospheric Orbiter, japonskou agenturou označovaný jako Mio, jenž se soustředí na zkoumání magnetosféry Merkuru a jejího vzájemného působení se slunečním větrem.

Po odpojení modulu MTM bude následovat další klíčová fáze mise – vstup do oběžné dráhy kolem Merkuru, naplánovaný na 21. listopadu 2026. Poté, v termínu 9. až 10. prosince 2026, dojde k oddělení obou orbiterů MPO a Mio, které se poté ustálí na vlastních drahách kolem planety a začnou se připravovat na plnohodnotný vědecký provoz.

Samotná vědecká fáze mise by měla být zahájena v dubnu 2027, kdy oba orbitery po dokončení kalibrace přístrojů začnou sbírat data o složení, geologii, magnetickém poli a okolním prostředí Merkuru. Vědci si od mise slibují lepší pochopení toho, jak vznikla a vyvíjela se planeta, která je vystavena extrémním teplotním rozdílům a intenzivnímu slunečnímu záření, a zároveň má překvapivě silné magnetické pole.

Merkur patří mezi nejméně prozkoumané planety sluneční soustavy, a to především kvůli technické náročnosti mise v jeho blízkosti – silná gravitace Slunce a vysoké teploty kladou na sondy mimořádné nároky. Před BepiColombem navštívily Merkur pouze dvě americké sondy, Mariner 10 v sedmdesátých letech a MESSENGER, který planetu zkoumal v letech 2011 až 2015. Evropsko-japonská mise by měla přinést podrobnější a komplexnější pohled na planetu díky dvojici specializovaných přístrojů pracujících současně.