Encyklopedie aktualizovala heslo o filozofii mezinárodního práva od antiky po současnost

Encyklopedické heslo Filosofie mezinárodního práva prošlo 18. srpna 2026 zásadní revizí, více než čtyři roky po prvním zveřejnění 12. května 2022. Text mapuje vývoj oboru, který se zabývá filozofickými základy, legitimitou a fungováním mezinárodního práva jako celku, a to od antiky až po současné výzvy, kterým mezinárodní právní řád čelí.

Filozofické zájem o vztahy mezi státy a otázky spravedlivé války lze podle hesla vysledovat až do starověkého Řecka a Říma. Mezi klíčové myslitele tohoto období patří Platón, Aristoteles, Cicero a stoikové, kteří položili základy úvah o přirozeném právu a univerzálních normách přesahujících hranice jednotlivých obcí. Samotný pojem „mezinárodní právo“ pak jako první použil až anglický filozof Jeremy Bentham, čímž dal oboru jméno, které se používá dodnes.

Za zakladatele moderního mezinárodního práva je považován Hugo Grotius, holandský právník a filozof 17. století. Heslo připomíná jeho dílo De Jure Belli ac Pacis z roku 1625, v němž Grotius formuloval svůj slavný argument „etiamsi daremus“ – tvrzení, že přirozené právo by platilo, i kdybychom připustili (byť to je nemyslitelné), že Bůh neexistuje. Tento argument měl zásadní význam pro sekularizaci právní teorie a oddělení mezinárodního práva od čistě náboženských základů.

Na Grotia později navázala řada dalších myslitelů, mezi nimiž heslo jmenuje Pufendorfa, Kanta, Hegela a zmíněného Benthama. Každý z nich přispěl vlastním pohledem na vztah mezi státy, suverenitou a univerzálními normami. Ve 20. století pak obor formovali především dva právní filozofové – Hans Kelsen a H. L. A. Hart, jejichž teorie práva výrazně ovlivnily chápání mezinárodního práva jako svébytného právního systému.

Podle hesla došlo k výraznému nárůstu filozofického zájmu o mezinárodní právo po druhé světové válce, kdy se ukázala potřeba silnějšího globálního právního rámce. Významným mezníkem v této linii bylo dílo Johna Rawlse The Law of Peoples z roku 1999, které aplikovalo principy politické filozofie na vztahy mezi národy a spravedlivé uspořádání mezinárodního společenství.

Text dále popisuje, jak se mezinárodní právo v posledních desetiletích rozšířilo o nové oblasti, mezi něž patří lidská práva, migrace a životní prostředí. Tyto témata podle hesla odrážejí proměnu mezinárodního práva z disciplíny zaměřené primárně na vztahy mezi státy na obor, který se stále více dotýká jednotlivců a globálních problémů přesahujících hranice.

Ústřední roli v současném mezinárodním právním řádu hraje Organizace spojených národů, přičemž heslo zdůrazňuje dva klíčové mechanismy – Radu bezpečnosti OSN a Mezinárodní soudní dvůr. Jako příklad praktického uplatnění kolektivní bezpečnosti je uvedena vojenská akce OSN během první války v Zálivu v letech 1990 až 1991.

Heslo se nevyhýbá ani kritickým hlasům. Jedním z hlavních bodů kritiky mezinárodního práva zůstává nedostatek centralizovaných vymáhacích mechanismů, tedy absence instituce srovnatelné s policií či soudním systémem uvnitř jednotlivých států, která by dokázala vynutit dodržování mezinárodních norem. V reakci na to se v teorii objevují různé přístupy, včetně modelů decentralizovaného vymáhání práva, ale i hypotetických úvah o vzniku mezinárodního soudu s povinnou jurisdikcí, který by mohl závazně rozhodovat spory mezi státy.

Revidovaná verze hesla rovněž upozorňuje na hrozby, jimž mezinárodní právní řád v současnosti čelí. Mezi ně řadí sílící autoritářské tendence, nárůst populismu a celkové zklamání z fungování mezinárodních institucí, jevy, které podle textu zpochybňují dosavadní konsenzus o významu a závaznosti mezinárodního práva ve světové politice. Aktualizace hesla tak reflektuje nejen historický vývoj oboru, ale i aktuální diskuse o jeho budoucnosti.