V Turecku objevili nejstarší doklady zpracování fíků z doby neolitu

Archeologové objevili na neolitické lokalitě v severozápadním Turecku pozůstatky černých fíků, které patří mezi nejstarší dosud zdokumentované důkazy o zpracování ovoce v této oblasti. Nález, o kterém informuje Archeology Magazine, přináší nový pohled na stravu a zemědělské praktiky raných zemědělských komunit, které v tomto regionu žily před tisíci lety.

Fíky byly nalezeny v kontextu, který podle badatelů dokládá jejich záměrné sklízení a případně i sušení či skladování. Neolitické osídlení v severozápadním Turecku je již dlouho považováno za jednu z klíčových oblastí, kde se odehrával přechod od kočovného sběru potravy k usedlému zemědělství. Právě proto má každý nový nález rostlinných zbytků z tohoto období velký význam pro pochopení toho, jak se měnil jídelníček tehdejších obyvatel a jak postupně zapojovali divoce rostoucí druhy rostlin do svého hospodářství.

Černé fíky nalezené na lokalitě představují vzácný doklad toho, že obyvatelé neolitických sídel využívali nejen obiloviny a luštěniny, ale i ovoce, které mohlo sloužit jako doplněk stravy, případně jako surovina pro další zpracování. Archeologové upozorňují, že organické zbytky rostlinného původu se v archeologickém záznamu dochovávají jen zřídka, a to zejména díky specifickým podmínkám prostředí, jako je nedostatek kyslíku nebo zuhelnatění materiálu při požárech. Právě tyto okolnosti umožnily, že se fíky zachovaly natolik, aby je bylo možné identifikovat a analyzovat.

Podle odborníků, kteří se na výzkumu podíleli, může nález pomoci upřesnit představy o tom, jaké druhy rostlin byly v raném neolitu v této části Anatolie součástí běžné stravy. Fíkovníky jsou přitom považovány za jedny z prvních ovocných stromů, které lidé začali cíleně pěstovat a rozšiřovat mimo jejich přirozený výskyt. Region severozápadního Turecka je díky svému klimatu a geografické poloze na křižovatce mezi Blízkým východem, Evropou a Kavkazem považován za jednu z oblastí, kde mohlo k domestikaci některých plodin docházet nezávisle nebo souběžně s jinými centry zemědělství.

Výzkumníci zdůrazňují, že nález černých fíků nelze automaticky interpretovat jako důkaz plnohodnotného pěstování stromu, ale spíše jako indicii, že obyvatelé lokality tento plod sbírali a využívali, ať už z divoce rostoucích, nebo již polodomestikovaných rostlin. K jednoznačnému závěru o tom, zda šlo o pěstovanou, nebo sbíranou plodinu, by podle nich bylo potřeba dalšího studia, včetně analýzy semen a případného genetického srovnání s dnes známými odrůdami fíků.

Nález zapadá do širšího obrazu neolitických lokalit v Anatolii, které v posledních desetiletích poskytly archeologům řadu důkazů o raném zemědělství, chovu zvířat a postupném usazování lidských komunit. Severozápadní Turecko je díky své strategické pozici na trase migrací a kulturních výměn mezi Asií a Evropou dlouhodobě předmětem zájmu badatelů, kteří se snaží rekonstruovat, jak se zemědělské know-how šířilo z Blízkého východu dále na západ.

Podle autorů studie zveřejněné v Archeology Magazine mohou další výzkumy na stejné lokalitě přinést doplňující informace o tom, jaké další plodiny byly součástí jídelníčku tehdejších obyvatel a jakým způsobem probíhalo jejich zpracování a uchovávání. Fíky, které se dobře suší a lze je uchovávat po delší dobu, mohly hrát důležitou roli i v přechodných obdobích mezi sklizněmi jiných plodin.

Nález tak přispívá k mozaice poznatků o počátcích zemědělství v oblasti, která je často označována za jednu z kolébek neolitické revoluce. Archeologové plánují v systematickém průzkumu lokality pokračovat a doufají, že se jim podaří získat další organické vzorky, které by umožnily přesnější datování i rekonstrukci tehdejšího prostředí a způsobu života obyvatel tohoto raně zemědělského sídla.