Signál ze střeva do mozku učí myši mít rády kalorická jídla

Proč nám chutnají právě ty potraviny, které tělu dodávají energii? Odpověď podle nové studie leží v pomalém signálu, který putuje od střeva do mozku a učí nás mít rádi to, co nás živí. Práce vyšla 4. listopadu v časopisu Nature (autoři J.C.R. Grove a kolegové, DOI 10.1038/s41586-026-11229-5) a vedl ji profesor Zachary Knight z University of California v San Francisku.

Podle autorů senzory v trávicím systému zachytávají živiny, například cukr a tuk, a posílají o nich informaci do mozku. Výsledkem je dopaminový signál, který se nevybíjí okamžitě. Buduje se až poté, co se potrava dostane do žaludku, a může přetrvávat několik minut. Právě tato prodleva podle studie umožňuje mozku spojit chuť, kterou jsme právě zažili, s pozdějším energetickým přínosem jídla.

Vědci to ověřovali na myších. Cukerný roztok nebo tekutinu podobnou výživnému koktejlu aplikovali zvířatům přímo do žaludku, čímž se vyřadila chuť jako zdroj informace. I tak se v oblasti mozku zvané basolaterální amygdala uvolňoval dopamin. Když výzkumníci tento signál zablokovali, myši jedly normálně, ale nenaučily se, že nová chuť znamená kalorie. Naopak když po ochutnání příchutě bez kalorií uměle stimulovali dopaminová vlákna, zvířata si tuto příchuť oblíbila.

Autoři se pokusili zjistit, zda podobný mechanismus funguje i u lidí. Reanalyzovali dřívější studii využívající pozitronovou emisní tomografii (PET), v níž bylo 13 mužů, a doplnili ji novou studií pomocí funkční magnetické rezonance (fMRI) na 38 dospělých. V obou případech zaznamenali aktivitu související s živinami ve stejné oblasti mozku, kterou našli u myší. U myší i u lidí byla odpověď silnější v levé polovině mozku.

Profesor Knight přirovnal princip k pití kávy. Podle něj poté, co se naučíme spojovat chuť oblíbeného nápoje s povzbuzením od kofeinu, začne nám káva chutnat mnohem lépe. Chuť sama o sobě se tedy nemění, mění se ale hodnota, kterou jí mozek přisuzuje.

Autoři zmiňují také možnou souvislost s léky z rodiny GLP-1, které se dnes používají například při léčbě obezity a cukrovky. Zároveň ale uvádějí, že vliv těchto léků na popsanou dráhu nebyl studován a zůstává neznámý. Žádné závěry o jejich účinku z práce tedy vyplývat nelze.

Studie přispívá k pochopení toho, jak se u člověka formují potravinové preference. Dosavadní představa kladla důraz především na chuť a vůni jídla, případně na okamžitý pocit odměny při jídle. Nový výzkum ukazuje, že důležitou roli hraje i zpožděný signál z útrob, který mozku sděluje, zda jídlo skutečně obsahovalo něco užitečného. Díky tomu se dokážeme naučit upřednostňovat potraviny s výživovou hodnotou, i když jejich chuť sama o sobě nebyla zpočátku nijak výjimečná.

Práce zároveň ukazuje, že tento učební proces není záležitostí jen hlodavců. Shodná lokalizace aktivity v mozku u myší i u lidí naznačuje, že jde o evolučně starý mechanismus. Vzhledem k omezenému počtu zkoumaných dobrovolníků, 13 mužů v reanalyzované PET studii a 38 dospělých v nové fMRI studii, však bude třeba další výzkum, který by lidské nálezy potvrdil na širších vzorcích. Stejně tak zatím není jasné, jak by se nové poznatky daly využít v praxi.