Před lety zemřela filozofka Philippa Foot, autorka slavného Trolley Problem

Britská filozofka Philippa Foot, jedna z nejvýznamnějších morálních filozofek dvacátého století, zemřela 3. října 2010 přesně na svoje devadesáté narozeniny. Narodila se 3. října 1920 v Owston Ferry v anglickém hrabství Lincolnshire jako Philippa Ruth Bosanquet.

Vystudovala filozofii, politiku a ekonomii na Somerville College v Oxfordu, kde později také dlouhá léta působila jako pedagožka – od roku 1949. Na tuto instituci byla úzce vázána prakticky celý svůj akademický život, i když se v pozdější fázi kariéry přesunula do Spojených států, kde v letech 1976 až 1991 přednášela na University of California v Los Angeles.

Osobní život Philippy Foot byl spojen s manželstvím s historikem M. R. D. Footem, jejich svazek však skončil rozvodem v roce 1960.

Foot patřila k úzké skupině oxfordských filozofek, kterou dnes odborníci i veřejnost označují jako takzvaný „Quartet“. Vedle ní do tohoto neformálního uskupení patřily G. E. M. Anscombe, Mary Midgley a Iris Murdoch. Tyto čtyři ženy spolu studovaly a formovaly se za druhé světové války, kdy na oxfordských fakultách převažovaly ženy, protože muži narukovali do armády. Jejich myšlenkový odkaz dodnes ovlivňuje anglosaskou etiku.

Philippa Foot je nejvíce známá tím, že do etické diskuze zavedla takzvaný Trolley Problem, tedy myšlenkový experiment, který se od té doby stal jedním z nejcitovanějších a nejdiskutovanějších problémů v morální filozofii. Tento příklad, v němž se řeší otázka, zda je přípustné obětovat jednoho člověka, aby se zachránilo více lidí, se následně rozšířil daleko za hranice akademické filozofie a stal se součástí debat o etice umělé inteligence, autonomních vozidel i lékařského rozhodování.

Ve své filozofické práci Foot dlouhodobě oponovala ne-kognitivistickým pohledům na morální úsudek, tedy teoriím, které tvrdí, že morální soudy nevyjadřují objektivní pravdy, ale pouze subjektivní postoje či emoce. Naproti tomu prosazovala myšlenku, že morálka má základ v přirozenosti člověka a že lze o dobru a zlu mluvit podobně jako o jiných přirozených vlastnostech živých organismů. Tento přístup shrnula ve svém pozdním a zásadním díle nazvaném Natural Goodness, které patří k jejím nejvlivnějším textům a je považováno za vrchol jejího filozofického uvažování.

Foot bývá často zmiňována také v souvislosti se založením humanitární organizace Oxfam, přičemž se tradičně uvádí jako jedna ze zakládajících členek. Historické prameny však ukazují, že její skutečné zapojení do organizace začalo až v roce 1948, tedy několik let po jejím vzniku. Tento detail bývá v populárních textech často opomíjen nebo zjednodušován, přesnější historické záznamy ale tuto verzi korigují.

Filozofické dílo Philippy Foot mělo zásadní vliv na rozvoj takzvané etiky ctnosti, tedy směru, který klade důraz na charakter jednajícího člověka spíše než na abstraktní pravidla nebo důsledky činů. Spolu s dalšími členkami zmíněného Quartetu přispěla k obnovení zájmu o aristotelské pojetí etiky v moderní filozofii, které bylo v polovině dvacátého století z velké části opomíjeno ve prospěch utilitarismu a deontologických teorií.

Její odkaz dnes zůstává živý především díky trvalému vlivu Trolley Problem na etickou diskuzi, ale také díky jejímu propracovanému pojetí morálky jako přirozené součásti lidského života. Akademická obec ji vnímá jako jednu z klíčových postav, které formovaly směřování analytické etiky ve druhé polovině dvacátého století, a její práce se dodnes vyučuje na univerzitách po celém světě jako součást standardního kurikula morální filozofie.