Meditace a virtuální realita pomohly studentům častěji zažít lucidní sny

Lucidní sny, tedy stav, kdy si spící člověk uvědomuje, že sní, a může tak dění ve snu do jisté míry ovlivňovat, se podařilo vyvolat výrazně častěji kombinací meditace, virtuální reality a takzvaných reality checks. Vyplývá to ze studie, kterou zveřejnil časopis Frontiers in Psychology. Studie vyšla 28. září, samotný článek o ní je datován 30. října.

Výzkum provedl tým z italské University of Trento. Do experimentu se zapojili univerzitní studenti, kteří podle dostupných záznamů nezažili lucidní sen alespoň v posledních třech letech. Šlo tedy o lidi, u nichž nebylo možné předpokládat přirozenou vloh pro tento jev.

Trénink probíhal dvakrát týdně po dobu jednoho měsíce. Skládal se ze tří prvků. Prvním byla meditace zaměřená na uvědomování si vlastních myšlenek v daném okamžiku. Druhým byla virtuální realita, v níž účastníci procházeli simulacemi plnými bizarních situací. Objevoval se v nich například dům na stromě, předměty či lidé, kteří porušovali fyzikální zákony, a také rychlé přepínání scén. Třetí složkou byly reality checks, tedy opakované ověřování, zda člověk skutečně bdí, nebo sní.

Myšlenka je jednoduchá: pokud si člověk v bdělém stavu zvykne při neobvyklých podnětech zpozorněte a zeptat se sám sebe, jestli se mu to nezdá, může stejný reflex zapracovat i ve snu. Právě bizarní prostředí virtuální reality má tento návyk posílit, protože se podobá nelogickému průběhu skutečných snů.

Po skončení tréninku si účastníci každé ráno vedli deník snů a denně vyplňovali dotazník. V něm uváděli, kolik snů si zapamatovali a kolik z nich bylo lucidních. Díky tomu mohli vědci porovnat výsledky s druhou skupinou, která prováděla pouze reality checks bez meditace a bez tréninku ve virtuální realitě.

Rozdíl byl výrazný. Účastníci, kteří prošli celým tréninkem, měli lucidní sny čtyřikrát častěji než členové kontrolní skupiny. Samotné reality checks tedy podle všeho nestačily, zatímco jejich kombinace s meditací a virtuální realitou přinesla znatelně lepší výsledek.

Autor článku připomíná, že dřívější metody, například samostatná meditace nebo reality checks, vedly k nejednotným výsledkům. Někteří lidé na ně reagovali, jiní téměř vůbec. Nový přístup, který spojuje několik technik najednou, by mohl být spolehlivější, byť k tomu bude zapotřebí další výzkum.

Praktický význam lucidního snění přitom podle odborníků může přesahovat pouhou zvědavost. Daniel Morris, kognitivní neurovědec z Northwestern University, který se na studii nepodílel, uvedl, že lucidní snění může pomoci lidem trpícím nočními děsy. Pokud si člověk uprostřed děsivého snu uvědomí, že se mu to jen zdá, může mít větší šanci situaci zvládnout nebo ji změnit.

Studie má samozřejmě svá omezení, která plynou už z jejího uspořádání. Zkoumala relativně specifickou skupinu univerzitních studentů a sledovala krátké období jednoho měsíce. Údaje o počtu lucidních snů vycházely z deníků a dotazníků, tedy ze subjektivních výpovědí samotných účastníků. Nelze proto z ní vyvozovat, jak by trénink fungoval u starších lidí, u osob s poruchami spánku nebo v dlouhodobém horizontu.

Přesto výsledek ukazuje, že lucidní sny nemusejí být výsadou nemnoha šťastlivců, kteří je zažívají spontánně. Alespoň u lidí, kteří s nimi dosud nemívali žádnou zkušenost, se je podařilo cíleným a poměrně krátkým tréninkem vyvolat výrazně častěji než prostým nácvikem reality checks. Zda a jak by se postup dal využít v terapii nočních děsů, ukážou teprve další studie zaměřené přímo na lidi s tímto problémem.