Neurovědci: Lucidní snění lze natrénovat meditací a virtuální realitou

Lucidní snění, tedy stav, kdy si člověk uprostřed snu uvědomí, že sní, a někdy dokonce dokáže ovlivňovat jeho obsah či průběh, může být dovedností, kterou se lze naučit. Upozorňuje na to článek Nicoletty Lanese, který 8. listopadu zveřejnil web Live Science pod názvem „Would you learn to lucid dream if you could?“. Autorka v něm shrnuje poznatky neurovědců o tom, jak lucidní sny vznikají a zda je lze cíleně vyvolávat.

Podle textu se lucidní snění objevuje ve chvíli, kdy se člověk uprostřed snu znovu „zapne“ do metakognice, tedy do schopnosti přemýšlet o vlastních myšlenkách. Jinými slovy, mysl, která se ve snu obvykle řídí příběhem bez jakékoli kritické reflexe, si najednou uvědomí, že to, co prožívá, není skutečné. U některých lidí k tomu dochází spontánně, jiní se o to snaží cíleně. Právě otázka, zda je možné lucidní snění vědomě získat, stojí v centru popisovaného výzkumu.

Neurovědci podle článku tvrdí, že lucidní snění lze „natrénovat“. Jde tedy o dovednost, kterou si lze osvojit, nikoli výhradně o vrozenou vlastnost či náhodný jev. Výzkumníci uvádějí, že schopnost lucidně snít zvyšuje trénink, který kombinuje meditaci s cvičeními ve virtuální realitě prováděnými během bdění. Smyslem je zřejmě procvičovat právě tu metakognitivní schopnost, která se ve snu musí aktivovat, aby si člověk uvědomil, že sní.

Do studie se zapojilo několik desítek účastníků. Trénink podstupovali opakovaně, vždy dvakrát týdně, a to po dobu jednoho měsíce. Po této čtyřtýdenní přípravě se podle autorů výrazně zvýšila četnost lucidního snění. Výsledky tak naznačují, že poměrně krátký a strukturovaný program může u dobrovolníků zvýšit pravděpodobnost, že si ve snu uvědomí, kde se nacházejí.

Článek zmiňuje i možné praktické využití. Autoři studie uvádějí, že by se lucidní snění mohlo v budoucnu uplatnit jako intervence u lidí, které trápí noční můry, úzkost nebo posttraumatická stresová porucha. Pokud by člověk dokázal v děsivém snu poznat, že jde jen o sen, mohl by jeho průběh případně změnit nebo se z něj probudit s menším vypětím. Všechny tyto možnosti jsou však podle článku zatím pouze teoretické a vyžadovaly by další ověření.

Redaktorka Live Science na závěr oslovuje čtenáře přímo. V anketě se jich ptá, zda by se lucidní snění naučili, kdyby měli možnost, a zve je, aby své názory a zkušenosti sdíleli v komentářích. Téma tak otevírá nejen vědeckou, ale i osobní otázku, nakolik by lidé chtěli zasahovat do svých nočních prožitků.

Shrnutí zjištění zároveň ukazuje, jak široce se dnes pojímá výzkum spánku a snění. Zatímco dříve šlo o poměrně okrajové téma, nyní se k němu přistupuje s pomocí moderních technologií, například virtuální reality, a s ohledem na možné terapeutické využití. Zůstává však otevřené, nakolik se podobné postupy osvědčí mimo kontrolované podmínky studie a zda budou účinné i u lidí s duševními obtížemi, pro které by mohly být největším přínosem.

Důležité je také rozlišovat mezi tím, co studie skutečně prokázala, a co zatím zůstává hypotézou. Prokázáno bylo, že kombinace meditace a tréninku ve virtuální realitě během dne zvýšila u účastníků četnost lucidních snů. Využití u nočních můr, úzkosti nebo posttraumatické stresové poruchy je naproti tomu zatím jen předpoklad, který autoři označují za teoretický. Čtenáři by proto neměli očekávat, že podobný trénink již dnes nahradí zavedené léčebné postupy.

Lucidní snění tak zůstává zajímavým příkladem toho, jak lze vědomě rozvíjet schopnosti, které se zdály být mimo naši kontrolu. Zda a za jakých podmínek se z něj stane běžně dostupný nástroj, ukáže až další výzkum.