Malárie zabila dva členy rodu Medici v Toskánsku 16. století

Toskánsko v 16. století bylo svědkem dvou tragických smrtí z rodu Medici, které zasáhly jednu z nejvlivnějších dynastií renesanční Itálie. Malárie, tehdy obávaná nemoc šířící se v bažinatých oblastech středomořské Evropy, si vyžádala životy hned dvou významných příslušníků tohoto rodu v rozmezí čtvrt století.

Kardinál Giovanni de Medici zemřel roku 1562. Byl synem Cosima I. de Medici, prvního velkovévody toskánského, a jeho manželky Eleonory Toledské. Giovanni byl považován za jednoho z nejnadanějších členů rodu a jeho otec do něj vkládal velké naděje. Církevní kariéra mu byla předurčena od útlého věku a kardinálský klobouk získal velmi mladý, v souladu s tehdejší praxí mocných italských rodů, které si zajišťovaly vliv prostřednictvím církevních hodností. Smrt tohoto mladého kardinála na malárii v roce 1562 byla pro rodinu Medici těžkou ranou, o to bolestnější, že přišla náhle a zasáhla muže v nejlepších letech.

Malárie tehdy nebyla výjimečnou příčinou úmrtí ani mezi šlechtou a duchovenstvem. Šířila se prostřednictvím komárů žijících v bažinách a mokřadech, kterých bylo v Toskánsku i okolních oblastech Itálie dostatek. Bohatství ani společenské postavení neposkytovaly před touto nemocí žádnou ochranu a lékařská věda renesanční doby nedokázala účinně čelit horečkám, které malárie způsobovala. Léčba spočívala převážně v krvepouštění a podávání různých bylinných přípravků, které však neměly na původce nemoci žádný vliv.

Osud Giovanniho de Medici se o pětadvacet let později tragicky zopakoval. Velkovévoda Francesco de Medici, Giovanniho bratr a vládce Toskánska, zemřel na tutéž nemoc roku 1587. Francesco nastoupil na vévodský trůn po smrti svého otce Cosima I. a vládl Toskánskému velkovévodství v době, kdy tento stát dosahoval značného kulturního a hospodářského rozkvětu. Francesco byl znám svým zájmem o alchymii a přírodní vědy, což bylo pro vzdělané muže renesance typické. Podporoval umění a vědu, jak bylo v tradici jeho slavného rodu zvykem.

Smrt Francesca de Medici v roce 1587 vyvolala v tehdejší Itálii rozruch. Okolnosti jeho úmrtí byly předmětem dohadů a spekulací, neboť zemřel krátce po své druhé manželce Biance Cappello, s níž ho pojil bouřlivý vztah. Tato shoda okolností vedla k fámám o otravě, které přetrvávaly po staletí. Moderní historická bádání a forenzní analýzy provedené v pozdějších dobách však přinesly důkazy svědčící o tom, že příčinou smrti obou manželů byla skutečně malárie, nikoli jed, jak se tradovalo. Toskánsko v té době procházelo obdobím zvýšeného výskytu malárie a nemoc si vybírala oběti napříč společenskými vrstvami.

Rod Medici patřil k nejvýznamnějším dynastiím renesanční Evropy. Původně florentští bankéři a obchodníci, postupně ovládli politiku Florencie a Toskánska a stali se mecenáši umění, jejichž podpora umožnila vznik mnoha mistrovských děl italské renesance. Z jejich rodu vzešli dva papežové a jejich příslušníci se sňatky propojili s předními evropskými dynastiemi. Přes veškerou