Jižní keporkaci zahájili každoroční tisíce kilometrů dlouhou pouť z Austrálie do Antarktidy

Desítky tisíc jižních keporkaků se v těchto týdnech vydávají na jednu z nejdelších migračních cest na světě. Velryby opouštějí teplé vody u australského pobřeží, kde tráví zimní měsíce a kde se páří a rodí mláďata, a míří na jih. Cílem jejich cesty jsou bohaté krmné oblasti v Antarktidě, kam se každoročně stahují za dostatkem potravy.

Tento cyklus se u keporkaků opakuje pravidelně a je pevně spjatý s ročními obdobími na jižní polokouli. Zatímco v Austrálii nyní končí zima a nastupuje jaro, právě to je pro velryby signálem, že nastal čas vydat se zpět k jihu. Trasa mezi australským pobřežím a antarktickými vodami patří mezi nejdelší migrační trasy mořských savců vůbec a velryby ji zvládají díky nahromaděným tukovým zásobám, protože během pobytu v teplých vodách téměř nepřijímají potravu.

Antarktida totiž nabízí přesný opak toho, co velryby potřebují v zimě – zatímco teplé australské vody jsou vhodné pro rozmnožování a péči o mláďata, chybí v nich dostatek krilu, tedy drobných korýšů, kteří tvoří základ jídelníčku keporkaků. V antarktických vodách je naopak krilu díky specifickým podmínkám a proudění živin nadbytek, což z této oblasti dělá klíčové loviště pro velké populace velryb i dalších mořských živočichů.

Cesta na sever i zpět na jih tak představuje pro keporkaky obrovský fyzický výkon. Zvířata musí urazit tisíce kilometrů, přičemž se během plavby spoléhají na navigaci podle pobřežních linií, mořských proudů a pravděpodobně i podle zemského magnetického pole. Vědci migraci dlouhodobě sledují, protože poskytuje cenné informace o zdraví populace i o stavu oceánských ekosystémů, kterými velryby procházejí.

Jižní keporkak byl v minulosti výrazně ohrožen komerčním lovem, který v průběhu 20. století způsobil dramatický pokles jejich počtu. Díky mezinárodním ochranným opatřením a zákazu lovu velryb se populace v posledních desetiletích postupně zotavuje. Migrace desítek tisíc jedinců, kterou lze v tomto období pozorovat podél australského pobřeží, je tak zároveň dokladem toho, že ochranářská opatření přinášejí výsledky.

Pro pozorovatele velryb podél australského pobřeží představuje toto období oblíbenou příležitost sledovat majestátní zvířata na vlastní oči. Turistické lodě a pozorovací výletní plavby v tomto ročním období zaznamenávají zvýšený zájem veřejnosti, protože keporkaci se během migrace často pohybují relativně blízko pobřeží a jsou dobře viditelní i z pevniny.

Cesta velryb do Antarktidy potrvá několik týdnů až měsíců, v závislosti na konkrétní trase a chování jednotlivých skupin. Po příjezdu do antarktických vod stráví keporkaci letní měsíce jižní polokoule intenzivním krmením, aby si vytvořili dostatečné tukové zásoby na další cyklus rozmnožování a následnou migraci zpět do teplých vod na severu, která proběhne až koncem roku.

Migrace jižních keporkaků je považována za jeden z nejpůsobivějších přírodních úkazů na jižní polokouli a přitahuje pozornost nejen vědců, ale i široké veřejnosti a ochránců přírody po celém světě. Sledování těchto pohybů pomáhá odborníkům lépe porozumět tomu, jak se populace velryb vyrovnává se změnami v mořském prostředí, včetně dopadů klimatických změn na dostupnost potravy v antarktických vodách.