Japonští vědci objevili metodu REPOPS, která navrací dospělé neurony do mladistvého stavu

Vědecký tým z japonské univerzity Fujita Health University pod vedením profesora Tsuyoshi Miyakawy zveřejnil 17. července 2026 výsledky výzkumu, který popisuje nový protokol stimulace mozku nazvaný REPOPS (Repeated Electroconvulsive-like Patterned Optical/Electrical Stimulation). Podle vědců tato metoda dokáže dospělé neurony vrátit do jakéhosi mladistvého stavu, tedy jejich takzvané dematurace.

Výzkum vychází z principu, který má kořeny v elektrokonvulzivní terapii vyvinuté ve třicátých letech minulého století italskými lékaři Ugo Cerlettim a Luciem Binim. Tým z Fujita Health University na tento historický základ navázal a pomocí opakované, vzorované optické a elektrické stimulace zkoumal, jak se mozkové buňky chovají při dlouhodobém ovlivňování.

Experimenty probíhaly na myších, přičemž vědci se zaměřili především na dentate gyrus, oblast hippocampu, která je klíčová pro tvorbu paměti a je citlivá na změny v neuronální plasticitě. Zjištění následně porovnávali s analýzami postmortem mozkové tkáně u lidí.

Výsledky ukázaly, že délka stimulace má zásadní vliv na to, jak dlouho změny v neuronech přetrvávají. Třídenní stimulace vedla pouze k dočasným úpravám, které po čase odezněly. Naproti tomu desetidenní stimulace způsobila stabilní dematurační stav, který přetrvával více než měsíc.

Nejpřekvapivějším zjištěním bylo, že dospělé neurony, které jsou běžně post-mitotické a nedělí se, začaly za těchto podmínek vykazovat genové sítě typické pro fázi G2/M buněčného cyklu. Tato fáze je jinak spojena s přípravou buňky na dělení. Neurony navíc podle vědců vykazovaly i fyzické znaky mitózy, přestože k samotnému dělení nedocházelo. Mezi klíčové molekuly, které se v tomto procesu objevily, patří Cyclin B, protein běžně spojovaný s regulací buněčného cyklu.

Profesor Miyakawa k výsledkům uvedl: Nuclear reprogramming — the ability of neurons to fundamentally reshape their own identity — is a candidate mechanism we had not previously considered. Tím naznačil, že jaderné přeprogramování, tedy schopnost neuronů zásadně měnit svou vlastní identitu, představuje mechanismus, se kterým vědci dosud v tomto kontextu nepočítali.

Podle autorů studie mohou tyto poznatky mít významné důsledky pro léčbu deprese, protože zvýšená plasticita neuronů v hippocampu je spojována se zlepšením nálady a kognitivních funkcí. Právě dentate gyrus je oblastí, jejíž narušená neurogeneze se dlouhodobě dává do souvislosti s depresivními stavy.

Vědci však zároveň upozorňují na rizika. Pokud by podobné přeprogramování neuronů probíhalo nekontrolovaně nebo za nesprávných podmínek, mohlo by vést k patologickým stavům, včetně neurodegenerace nebo epilepsie. Návrat zralých, specializovaných neuronů do méně diferencovaného stavu totiž může narušit stabilitu nervové tkáně a zvýšit riziko abnormální elektrické aktivity v mozku.

Tým z Fujita Health University tak popisuje mechanismus, který otevírá nové možnosti pro pochopení plasticity mozku, ale zároveň vyžaduje opatrnost při případném klinickém využití. Zatímco terapeutický potenciál pro léčbu depresivních poruch je slibný, případné využití REPOPS protokolu u lidí bude podle všeho vyžadovat další výzkum