Indonésii sužují rozsáhlé požáry rašelinišť, El Niño zhoršuje sucho

Indonésie se potýká s jednou z nejhorších sezón lesních požárů za posledních více než deset let. Hlavním viníkem je mimořádně silný jev El Niño, který v zemi vyvolal rozsáhlé a dlouhotrvající sucho. Vyschlá půda a vegetace se pak stávají snadnou kořistí pro ohně, jež se šíří i do oblastí, které by v běžných letech zůstaly ušetřeny.

Nejhůře zasažené jsou rozsáhlé části ostrova Borneo, konkrétně provincie Západní, Střední a Jižní Kalimantan. Právě tam hoří a doutnají rašeliniště, která patří k největším problémům celé situace. Rašelina, tedy půda tvořená po tisíciletí odumřelými rostlinnými zbytky, obsahuje obrovské množství uhlíku. Pokud vyschne, dokáže hořet pod povrchem země i dlouhé týdny. Požár se přitom často vůbec neprojeví plameny na povrchu, a hasiči jej proto velmi obtížně lokalizují a uhasí.

Doutnající rašeliniště produkují hustý kouřový opar, který se šíří do širokého okolí. Podle dostupných informací ohrožuje zdraví místních obyvatel a poškozuje životní prostředí. Kouř obsahuje jemné částice, které dráždí dýchací cesty a zhoršují průběh onemocnění plic a srdce. Nejohroženější jsou obvykle děti, starší lidé a ti, kdo již trpí chronickými chorobami. Opar navíc omezuje viditelnost a komplikuje každodenní život i dopravu v postižených oblastech.

Požáry rašelinišť mají také globální rozměr. Při spalování rašeliny se do ovzduší uvolňují velká množství oxidu uhličitého, a tím se zhoršuje dopad na klima. Obnova poškozených rašelinišť je přitom zdlouhavá a nákladná a někdy trvá celá desetiletí. Z tohoto důvodu odborníci dlouhodobě upozorňují, že prevence, tedy udržování rašelinišť dostatečně zavodněných, je mnohem účinnější než následné hašení.

Situace může mít vážné důsledky i pro volně žijící zvířata. Borneo je domovem orangutanů, kteří žijí v tropických lesích a závisejí na nich při hledání potravy i úkrytu. Zpráva naznačuje, že požáry by mohly mít na tyto primáty dlouhodobý dopad. Ničení lesa znamená ztrátu přirozeného prostředí a kouř může zvířata přímo ohrožovat. Orangutani se rozmnožují pomalu, samice rodí mláďata s odstupem mnoha let, takže populace se po ztrátách obnovuje jen velmi zvolna. Každé další poškození jejich životního prostoru proto může mít následky, které se projeví až s velkým časovým odstupem.

Indonésie není se silnými sezónami požárů v době sucha spojenými s El Niñem sama. Podobné situace se v zemi opakovaly v minulosti a pravidelně vyvolávají obavy z dopadů na zdraví i přírodu. Současná sezóna je ale podle dostupných informací výjimečná svou závažností, která byla naposledy pozorována před více než deseti lety.

Úřady a hasičské týmy se snaží požáry omezit, jejich úsilí však ztěžuje právě povaha rašelinišť. Oheň, který se ukrývá pod povrchem, se může po zdánlivém uhašení znovu rozhořet a postupovat dál. Boj s ním proto vyžaduje dlouhodobé a vytrvalé nasazení, často za ztížených podmínek v těžko přístupném terénu.

Dokud sucho neustoupí, zůstává riziko dalšího šíření požárů vysoké. Konec nepříznivé situace je tak do značné míry závislý na počasí, tedy na příchodu vydatnějších srážek, které by vyschlou půdu opět zavlažily. Do té doby budou obyvatelé Kalimantanu čelit zhoršené kvalitě ovzduší a příroda ostrova Borneo dalším ztrátám, jejichž plný rozsah se ukáže teprve v následujících letech.