Američtí vědci stvořili syntetickou buňku, která roste a dělí se

Američtí vědci vytvořili syntetickou buňku, která dokáže přijímat živiny, růst a dělit se – tedy chovat se způsobem, který byl dosud vyhrazen živým organismům. Buňka pojmenovaná SpudCell byla popsána ve studii zveřejněné 2. července 2026 v preprint databázi bioRxiv a její autoři ji považují za jeden z nejvýznamnějších kroků v historii syntetické biologie.

Za projektem stojí Kate Adamala, syntetická bioložka z University of Minnesota, která se problematikou umělých buněčných systémů zabývá dlouhodobě. SpudCell je sestavena z 36 purifikovaných enzymů uzavřených v mastné membráně. Její genom je přibližně padesátkrát menší než genom průměrné bakteriální buňky, což z ní činí jeden z nejjednodušších funkčních biologických systémů, jaký byl kdy laboratorně zkonstruován.

Navzdory pozoruhodným schopnostem vědci sami upozorňují na důležité omezení: SpudCell není považována za skutečně autonomní organismus. Buňka zatím nedokáže vytvářet vlastní energii a je závislá na látkách dodávaných zvenčí. Bez tohoto externího zásobování by přestala fungovat. Jde tedy o systém, který napodobuje klíčové procesy života, nikoli o plně soběstačný živý organismus v tradičním slova smyslu.

Přesto Adamala a její kolegové zdůrazňují praktický potenciál tohoto výzkumu. SpudCell by podle nich mohla v budoucnu sloužit jako miniaturní biologická továrna schopná produkovat léky, hnojiva nebo biologicky rozložitelné plasty. Myšlenka spočívá v tom, že buňku lze naprogramovat tak, aby syntetizovala konkrétní sloučeniny na vyžádání, bez nutnosti využívat složité a energeticky náročné průmyslové procesy. Pokud by se tento přístup podařilo škálovat, mohlo by jít o zásadní změnu v řadě průmyslových odvětví.

Adamala rovněž zdůraznila širší kontext výzkumu. V rozhovorech spojených s publikací studie vyjádřila naléhavost dalšího rozvoje bioinženýrství s odkazem na klimatickou krizi. Biologické systémy schopné nahradit fosilní suroviny při výrobě materiálů nebo chemikálií představují podle ní jeden z možných nástrojů, jak snížit závislost průmyslu na ropě a zemním plynu.

Studie nicméně nezůstala bez kritiky. Někteří odborníci upozornili, že oznámení o SpudCell mohlo být částečně motivováno snahou přilákat pozornost médií a veřejnosti k neziskové organizaci Biotic, s níž jsou autoři výzkumu spojeni. Tato organizace se zaměřuje na podporu syntetické biologie a její propagaci jako nástroje pro řešení globálních problémů. Kritici naznačují, že načasování a způsob prezentace výsledků odpovídají spíše komunikační strategii než standardnímu vědeckému oznámení. Studie navíc zatím prošla pouze procesem preprint zveřejnění, nikoli plnou recenzí odbornou komunitou, což je v současné vědě sice běžná praxe, ale zároveň důvod k opatrnosti při hodnocení výsledků.

Samotná vědecká komunita hodnotí SpudCell jako skutečný pokrok, byť s vědomím, že cesta od laboratorní demonstrace k praktickému využití bývá dlouhá a plná překážek. Schopnost sestavit funkční buněčný systém z přesně definovaného počtu složek a dosáhnout toho, aby takový systém procházel základními životními cykly, je výsledkem, který ještě před několika lety nebyl považován za dosažitelný v takto kr