Paleontologie | Novinky 18. 11. 2026

Z Severního moře vytáhli trawlery fosilie nejmohutnějšího pleistocénního delfínovitého kytovce

Z Severního Moře Vytáhli Trawlery Fosilie Nejmohutnějšího Pleistocénního Delfínovitého Kytovce

Rybářské trawlery v jižní části Severního moře vytáhly jako vedlejší úlovek fosilie, které podle nové studie patří dosud největšímu zdokumentovanému pleistocénnímu delfínovitému kytovci. Šlo o příbuzného dnešní kosatky dravé z rodu Orcinus, který měřil zhruba stejně jako největší žijící samci. Práce vyšla 10. listopadu v odborném časopise PeerJ (svazek 14, článek e21890).

Nálezy pocházejí ze dvou offshore lokalit, které vědci označují jako Noordhinder a Outer Gabbard. Leží zhruba 100 kilometrů západně od Rotterdamu. Studii provedli paleontologové z Přírodovědného muzea v Rotterdamu, Geologické služby Nizozemska a Univerzity v Pise. Hlavním autorem je Hidde Bakker z rotterdamského muzea.

Autoři analyzovali celkem pět fosilií: dvě fragmentární lebky, část dolní čelisti a dva soubory krčních obratlů. Na jejich základě odhadli délku zvířete na 7,2 až 7,7 metru. Taková velikost odpovídá největším žijícím samcům kosatek. Podle autorů jde o největšího pleistocénního delfínovitého kytovce, jaký byl dosud popsán.

Stáří nálezů vědci určili pomocí mikroskopických řasových cyst, které se zachovaly v sedimentu na jedné z lebek. Datování ukázalo, že fosilie jsou staré 2,6 až 2,1 milionu let. Spadají tedy do gelasiového stupně spodního pleistocénu.

Kromě velikosti zaujaly badatele i některé anatomické znaky. Dolní čelist má velké a hluboké zubní jamky, což ukazuje na mohutné zuby. Krční obratle zase naznačují široký rozsah pohybu hlavy. Tyto vlastnosti spolu s velikostí těla autoři spojují s takzvaným makroraptoriálním lovem, tedy s lovem velké kořisti. Jde o způsob obživy, který je typický i pro některé dnešní kosatky.

Zjištění má význam také pro pochopení vývoje kosatek. Genomická data totiž ukazují, že k oddělení moderních ekotypů kosatek došlo až ve středním pleistocénu. Podle nové studie se však lov velké kořisti objevil nejméně před dvěma miliony let, tedy výrazně dříve. Nálezy tak naznačují, že specializace na velkou kořist je v rodu Orcinus mnohem starší, než se dosud předpokládalo.

Fosilní záznam rodu Orcinus je přitom velmi skromný. Dosud byl na základě spolehlivých fosilních důkazů uznán jen jediný vymřelý druh kosatky, Orcinus citoniensis. Materiál ze Severního moře proto představuje cenný doplněk, i když se zatím určuje jen jako Orcinus sp., tedy bez přiřazení ke konkrétnímu druhu. Zachované pozůstatky jsou navíc fragmentární, takže další upřesnění bude záviset na případných dalších nálezech.

Případ také ukazuje, jak důležitou roli mohou pro paleontologii hrát rybáři. Dno jižní části Severního moře skrývá rozsáhlé ložiskové vrstvy z doby, kdy tato oblast vypadala zcela jinak než dnes. Pozůstatky živočichů z těchto vrstev se při komerčním lovu pravidelně dostávají na hladinu v tazích sítí. Bez spolupráce s posádkami trawlerů a následné péče muzeí by se k vědcům nedostaly.

Nejnovější studie tak posouvá počátky lovu velké kořisti u kosatkovitých nejméně na dva miliony let do minulosti. Zároveň připomíná, že v mořských sedimentech Severního moře se stále skrývají informace o vývoji velkých mořských predátorů, které se k vědcům dostávají zatím spíše náhodou.

Našli jste v článku chybu?

Publikováno: 18. 11. 2026

Kategorie: Paleontologie | Novinky