Vědci z Cambridge popsali devět typů prokrastinátorů a jejich ekonomické dopady

Vědci z Univerzity v Cambridge zveřejnili 25. srpna 2026 rozsáhlou studii, která přináší dosud nejpodrobnější klasifikaci prokrastinátorů. Výzkum Dr. Itamara Shatze rozlišuje celkem devět různých typů lidí, kteří mají sklon odkládat povinnosti, a zároveň varuje před závažnými ekonomickými i osobními důsledky tohoto chování.

Podle Shatze stojí za prokrastinací střet dvou psychologických principů. Hedonický princip nás žene za okamžitým potěšením, zatímco princip bezprostřednosti způsobuje, že se soustředíme na úkoly, které jsou nám časově nejblíže, nikoli na ty nejdůležitější. Výsledkem je chronické odkládání, které postihuje lidi napříč profesemi i věkovými skupinami.

Devět identifikovaných typů prokrastinátorů zahrnuje úzkostlivého Worriera, který paralyzuje obavy z chyb, a Pessimista přesvědčeného, že jeho snaha stejně nevyjde. Perfekcionista odkládá práci, dokud nejsou podmínky ideální, Dreamer žije ve světě plánů, ale málokdy přejde k činu. Zigzagger neustále mění priority, Rebel odmítá plnit úkoly ze zásady. Thrill seeker potřebuje adrenalin z blížícího se termínu, Hedonist upřednostňuje zábavu před povinnostmi a Burnout jednoduše nemá sílu začít kvůli vyčerpání.

Ekonomické dopady prokrastinace jsou podle studie alarmující. Zaměstnavatelé ve Spojených státech přicházejí kvůli prokrastinaci svých zaměstnanců přibližně o 20 000 dolarů na osobu ročně. Ještě výraznější jsou dopady na individuální příjmy: za každý bod na pětibodové škále prokrastinace klesá průměrný plat zaměstnance o 21 000 dolarů. Prokrastinace tak není jen zlozvyk, ale měřitelná finanční zátěž.

Problém se netýká pouze pracovního prostředí. Polovina studentů trpí chronickou prokrastinací, která negativně ovlivňuje jejich studijní výsledky. Shatz zároveň upozorňuje, že dlouhodobé odkládání povinností může poškodit mezilidské vztahy i fyzické a duševní zdraví. Stres z nenaplněných závazků, pocit viny a narůstající hromada nesplněných úkolů přispívají k úzkostem a vyhoření.

Zvláštní kapitolou studie je varování před takzvanými vysokofunkčními prokrastinátory. Dr. Shatz poukazuje na příklady jako Steve Jobs nebo spisovatel Douglas Adams, jejichž prokrastinace bývá romantizována jako součást tvůrčího procesu. Podle vědce jde však o nebezpečnou iluzi. Tito lidé dosáhli úspěchu navzdory svým sklonům k odkládání, nikoli díky nim, a jejich příběhy mohou ostatní svádět k ospravedlňování vlastní nečinnosti.

Studie nabízí i praktická doporučení. Klíčem k překonání prokrastinace je podle Shatze především důsledné plánování a eliminace rozptýlení, která svádějí k odkládání. Neméně důležité je rozdělení velkých a zdánlivě nepřekonatelných úkolů na menší, zvládnutelné kroky. Tento přístup snižuje psychologickou bariéru, která brání v zahájení práce, a umožňuje postupovat vpřed i těm, kteří by jinak zůstali stát na místě.

Výzkum přichází v době, kdy se otázka produktivity a duševního zdraví na pracovišti dostává stále více do centra pozornosti. Identifikace konkrétních typů