Vědci vyvinuli novou CAR-T imunoterapii proti rakovině močového měchýře

Vědci z Číny a japonské Hokkaido University oznámili 2. září 2026 vývoj nové imunoterapie pro rakovinu močového měchýře založené na principu CAR-T terapie, která dosud sloužila především k léčbě krevních nádorů. Podle výzkumného týmu, na němž se podíleli Mariana Kneppers, Frankie Macpherson a Mason Wakley, přinesla nová metoda slibné výsledky v testech na myších.

CAR-T terapie funguje tak, že se imunitní buňky pacienta geneticky upraví tak, aby dokázaly rozpoznat a napadat nádorové buňky. Dosavadní úspěchy této léčby se však týkaly především onemocnění krve, zatímco takzvané solidní nádory, mezi něž patří i rakovina močového měchýře, se ukázaly jako mnohem odolnější vůči tomuto typu léčby. CAR-T therapy has been a game-changer for blood cancers, yet solid tumours have been largely resistant to this treatment, uvedli výzkumníci.

Nová metoda, kterou tým vyvinul, využívá tři různé komponenty CAR, což podle vědců umožňuje účinněji zacílit na nádorové buňky v případě rakoviny močového měchýře. Výsledky testů na zvířecích modelech naznačují, že tento přístup by mohl v budoucnu rozšířit využití CAR-T terapie i na solidní nádory, u nichž dosud léčba selhávala. Než bude možné metodu použít u pacientů, budou nutné další testy a klinické studie.

Ve stejné době se objevila zpráva o vážné nehodě, při níž byli zraněni dva studenti kontaktem s fluorovodíkem, přičemž jeden z nich zemřel. Fluorovodík patří mezi extrémně nebezpečné látky, které mohou při styku s pokožkou způsobit vážné poškození tkání i vnitřních orgánů a jsou smrtelně nebezpečné i v malých dávkách.

V oblasti materiálového výzkumu vědci zároveň informovali o pokroku u sodíkových baterií, kdy přidání skandia vedlo k více než trojnásobnému zlepšení životnosti a výkonu těchto baterií. Sodíkové baterie jsou považovány za perspektivní alternativu k lithiovým bateriím díky větší dostupnosti sodíku, dosavadní nižší výkon a životnost však jejich širšímu využití bránily.

Nový výzkum rovněž naznačil, že některé takzvané atomové otisky v uhlíkových materiálech, které vědci dříve používali k identifikaci struktur a vlastností těchto materiálů, mohly být nesprávně interpretovány. Tento poznatek by mohl vést k revizi dosavadních závěrů v oblasti materiálového výzkumu a k přehodnocení metod analýzy uhlíkových sloučenin.