Vědci varují: vodní ekosystémy Země ztrácejí kyslík rychleji, než se čekalo

Oceány i další vodní ekosystémy planety ztrácejí kyslík rychleji, než se dosud předpokládalo, a lidstvo tím posouvá Zemi do takzvaného nebezpečného prostoru, z něhož už možná nebude cesty zpět. Vyplývá to z nové rozsáhlé recenze publikované v odborném časopise Limnology and Oceanography, na jejímž vedení se podíleli vědci z kalifornského pracoviště Scripps Institution of Oceanography při Univerzitě v San Diegu.

Autoři studie shrnuli desítky let výzkumu a dat z různých částí světa, aby popsali, jak se koncentrace rozpuštěného kyslíku mění ve světových oceánech, jezerech, řekách i pobřežních vodách. Podle jejich zjištění dochází k úbytku kyslíku napříč prakticky všemi typy vodních prostředí, a to v míře, která podle vědců přesahuje dosavadní odhady i tempo, s jakým se na tento problém dosud reagovalo.

Vědci varují, že pokud bude úbytek kyslíku pokračovat současným tempem, může Země překročit hranici, kterou označují jako nebezpečný prostor pro fungování vodních ekosystémů a s nimi spojených klimatických a biologických procesů. Jakmile by k tomuto překročení došlo, důsledky by podle autorů recenze mohly být na lidských časových měřítkách nevratné – tedy takové, že by se stav oceánů a dalších vod nepodařilo obnovit ani během desetiletí, možná ani staletí.

Ztráta kyslíku ve vodě má přitom zásadní dopad na mořský a sladkovodní život. Ryby, korály i mikroorganismy potřebují k přežití dostatečné množství rozpuštěného kyslíku, a jeho úbytek vede ke vzniku takzvaných mrtvých zón, tedy oblastí, kde život prakticky nemůže existovat. Tyto zóny se podle dosavadních pozorování v posledních dekádách rozšiřují jak v otevřeném oceánu, tak v pobřežních vodách poblíž velkých lidských sídel.

Autoři recenze upozorňují, že příčiny odkysličování vod jsou komplexní a navzájem se prolínají. Mezi hlavní faktory patří oteplování vody v důsledku klimatické změny, protože teplejší voda dokáže rozpustit méně kyslíku než voda chladnější. Zároveň se zvyšuje stratifikace vodních vrstev, tedy jejich oddělení, což brání přirozenému promíchávání a okysličování hlubších vrstev. K problému přispívá také znečištění způsobené splachováním živin z zemědělství do řek a moří, což vede k nadměrnému růstu řas a jejich následnému rozkladu, při kterém se spotřebovává kyslík.

Podle vědců ze Scripps Institution of Oceanography jde o jev, který nelze řešit izolovaně, protože úbytek kyslíku ve vodě souvisí s širším narušením klimatického systému Země. Zdůrazňují, že jednotlivé regionální problémy, jako je znečištění pobřežních vod nebo oteplování konkrétních moří, je potřeba vnímat v kontextu globálního trendu, který postihuje vodní prostředí na celé planetě.

Recenze rovněž poukazuje na to, že dosavadní modely a předpovědi možná podceňují rychlost, jakou k odkysličování dochází. Autoři volají po intenzivnějším monitorování kyslíkových hladin ve vodách po celém světě a po lepším propojení dat z různých regionů, aby bylo možné přesněji odhadnout, jak blízko už se lidstvo nachází ke kritické hranici zmiňovaného nebezpečného prostoru.

Studie zároveň zdůrazňuje, že jde o problém, který má přímé dopady i na člověka. Rybolov, na kterém závisí obživa milionů lidí po cel